Ferraty Rakousko 2022

11.-14.8.2022

Zpět na rok 2022.

Čtvrtek

Ráno mě vyzvedl Vráťa s Jirkou (bobrem) a frčeli jsme do Rakouska na nějaké ferraty. Odpoledne jsme dorazili k jezeru Vorderer gosausee. Tam jsme nechali auto a frčeli pěšky na chatu Gablonzer-Hutte 1550 m.n.m. Docela jsme se zapotili, ale vyšlápli. Dali jsme si tam pivčo a polévku, sprchu a opět pivčo a pivčo. Pivčo bylo za cca 5Eur a ubytování za noc pro AVE s místním poplatkem za 14,3eur a sprcha za 3eura. Spali jsme v pokoji pro 12 lidí a pro sebe jsme měli 3 dvoupatrové postele.

Gosausee.

Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m. za tím prostředním vrcholem (přímo vrchol není vidět) to co nás čeká.

Šlapeme k chatě.

Už se nám otvírají výhledy na jezero.

Na chatě Gablonzer-Hutte 1550 m.n.m. zasloužená odměna.

Zasloužili jsme si to.

Večer - západ slunce.

Odpočívám a zítra jdeme na to.

Gablonzer-Hutte 1550 m.n.m. .

Pátek

Po šesté ráno jsme se vzdubili a šli zkontrolovat počasí, hlásili, že po obědě bude pršet, tak snad né od rána. A nepršelo bylo nádherně trochu oblačno. Dali jsme si ve verandě chaty snídani a nechali tam pár věcí co jsme nepotřebovali na ferratu. Kolem sedmé ráno jsme vyrazili z chaty na vršek kopečka a nastoupili jsme do ferraty Donnerkogel. Počasí nám přálo, ale přeci jen jsme počítali s tím, že bude možná pršet. Ferrata super. V klidu jsme si lezli až pod nebeský žebřík. Pak jsme viděli, jak začala jezdit lanovka tak se už dole hrnuli na ferratu lidi, ale to už jsme měli velikánský náskok. Na žebřík šel nejdřív Vráťa, pak tam na konci počkal a šel jsem já a pak Jirka. Pocit na žebříku ze začátku nebyl nic moc až teprve ke konci si člověk trochu zvykl, ale jinak byl suprový. Vylezli jsme na vrchol Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m., kde končila ferrata. Tam jsme si dali pauzičku svačinku a pak jsme pokračovali dál po hřebenu pěknou cestou přes vrchol Steiriesenkogel 2008 m.n.m. a pak dolů na chatu Stuhlalm. Tam jsme si dali pivko a pak se vrátili spodní cestou na chatu Gablonzer-Hutte. Tam jsme si vzali zbytek věcí a po pivku a polévce jsme frčeli dolů k parkovišti. Jsem se trochu trchnul a běžel to dolů. Trvalo mi to cca 20 minut. Dole jsem šel do trenek a rovnou do vody - to bylo super. Mraky se honili celý den a pak už bylo vidět jak v okolí prší a občas i zahřmí a nám začalo trochu pršet až dole u jezera, ale jen trochu a stejně jsme pak vlezli do auta. A frčeli jsme k jezeru Attersee do Weisenbachu am Attersee tak nám sdělili v kempu, že mají plno a v okolí jezera je vše plné. Tak jsme byli naštvaní a jeli jsme cestou zpět, kde jsme hledali nějaké místo pro přespání. Všude cedule zákazu stanování a rozdělávání ohně. Ale tak nějak jsme schovali auto a na břehu říčky jsme si uvařili večeři. Pak přijel rakouský pár a postavil si kousek od nás stan. Tak jsme byli v klidu. Vše jsme uklidili a jen si rozestlali karimatky a spacáky a šli spát. V deset večer přijeli nějaký arabáči (měli rakouskou značku) a postavili stan posbírali dříví a rozdělali si tam i oheň. Trochu nás rušili, ale přežili jsme to. My zase vstávali po 6 ranní tak jsme je vzbudili za to my.

Jsme pod začátkem ferraty.

Je krásně po ránu.

Zde začíná ferata.

Vráťa jde na do první.

Ano jsem to já.

Začíná to hezky.

Jirka nám šlape na paty.

Traverz stěnky.

Na sluníčko to pěkně peče.

Žebříček.

Najdete Vráťu?(sleduj cestičku na louce)

Krása.

Už vidíme žebříček.

Na hřebínku je už lezec.

Na žebříku taky někdo leze.

Jojo už tam někdo leze.

Těšíme se po žebříčku na hřebínek.

Už jsme skoro po ním.

Vráťa už jde na to.

Já jdu na to - Vráťa čeká na konci.

Pocit zajímavý.

Jirka nalézá.

A jdeme na hřebínek.

Na hřebínku - Jirka dole vykukuje.

Závěrečný - už skoro rovný hřebínek.

Vrchol Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m..

Naše vrcholovka Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m..

Pohled dál na hřeben kam jsme se šli projít.

Dáváme svačinku.

Pohled dolů na chatu.

Jdeme dál na další hřebínek.

Ten zelený je náš další cíl.

Vráťa vykonává potřebu na vrcholu Steinriesenkogel - 2008 m.n.m. (vzadu vrcholový kříž Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m.)

Není to ferata, ale cestička ostrá.

Tady je kousek lana.

Zde jsme trochu sešli z cesty.

Vlevo vrchol Steinriesenkogel - 2008 m.n.m., v pravo kříž Grosser Donnerkogel 2050 m.n.m., na obou jsme před chvilkou byli.

Ještě kousek ostřejší cesty.

Ale stálo to za to.

Dolů už obyč cesta.

Ještě kolem kamenného pole.

Cestička dolů.

Zpět na chatě Gablonzer-Hutte 1550 m.n.m. - počasí v okolí je pekelné.

Jsem dole u Gosausee a hned jsem dal koupačku - super.

Jen jsem shodil batoh a věci a šup do vody.

Když dorazil Vráťa tak začalo pršet, ale to nám ve vodě nevadilo.

Vráťa si to užívá.

Déšť nedéšť je to super.

Tajně kempujeme u řeky.

Sobota

Hodili jsme snídani a pobalili věci a frčeli k jezeru Attersee. Tam jsme našli neplacené parkoviště od Weissenbachu směrem na Gmauret asi po 700 metrech. Tam jsme si zabalili věci a vyrazili pod ferratu Mahdlgupf (D/E, 600 metrů výškových, 3,5 hod). My jsme do ní nalezli cca 9:15. Hned na začátku je cesta převislá v kategorii D/E a je to dobře aby pak výš, kde jsou sektory D se lidi nezasekli. Kdo nepřeleze začátek tak tam nemá co dělat a kdo ho přeleze tak už by to měl přelézt celé. Trasa je pěkná a krásným výhledem na jezero. Cestou byli informační cedule kolik ještě výškových metrů do konce. Na začátku smajlík s napísem ještě 600 metrů výškových. Asi v polovině byla krásná plotna, ale s krátkými zasekanými železy. Vykukovali cca 5cm - na uchycení na půl dlaně. Bylo docela teplo a z nás lilo a to byla stěna ve stínu. Jirka nelezl moc rychle tak cesta utíkala pomaleji a pár lidí nás předběhlo. Ale jako šneci jsme nebyli. Na vrcholu jsme byli ve 12:04, tak cesta nám trvala necelé tři hodiny. Stáli jsme na vrcholu Mahdgupf 1261m.n.m.. Tam jsme dali svačinku foto a frčeli jsme dolů. Já jsem si to seběhl asi za necelou hodinku jsem byl dole. Tam jsem došel k veřejné pláži a rozpalený jsem si dal zase krásnou koupel. Vráťa pak došel za mnou a později došel Jirka. Skočili jsme pro ručík a pivko a vegetili u jezera. Dal jsem na lačno dvě pivka a měl jsem ji jak z praku. Potom jsme si skočili do místní restaurace na večeři. Pak sedli do auta a frčeli do Čech. Přemýšleli jsme, kde přespíme a nakonec jsem zavolal strejdoj jestli můžeme přespat u jeho chaty. On se dušoval ať se stavíme pro klíče, ale to pro nás byla zajížďka a že nám stačí jen spát pod širákem. Tak jsme dorazili do Dehtáře a u chaty zaparkovali auto a frčeli do místího kiosku - Díra. Tam jsme si dali hranolky a pár piveček. Spali jsme pod širákem a bylo teplo.

Ranní snídaně a my se balí přespat po širákem a domácí stanují a i s ohněm.

Jdeme na feratu.

Stěnka vypadá moc pěkně, ferata vede tou štěrbinou (tmavá čárá šikmo vlevo nahoru).

Nálada nám neklesá.

Jsme na startu feraty Mahdlgupf.

Toto nás čeká.

Tady je začátek.

Jirka bojuje na začátku s nějtěžší částí - kdo neprojde nemá pokračovat aby ho pak nesundávali.

Vráťa leze vždy s nadšením.

Na pohodu - na cestě je plno.

Tady je kousel lehčí část.

Cesta vede tou štěrbinou.

Krásné výhledy.

Jsme skorov v té štěrbině.

Tady je pěkná plotna.

Jirka nás natáčí.

Startovali jsme u jezera.

Železa jsou dosti krátké.

Ferata krásná.

Užíváme si to.

Krása.

Jirka leze první.

Cestou byli pozitivní smajlíci, začínali 600, pak 500,400...

Dáváme pauzu na svačinku.

Pěkný minihřebínek.

Jirka to dává.

Zase kousek pohody.

A zase těžší část.

Železa opravdu kraťounké.

Jirka bojuje.

Dal to.

A je nahoře.

Mé vrcholové foto.

Společné vrcholové foto na hoře Mahdlgupf - 1261m.n.m .

Pauzička a svačinka.

Po seběhu opět koupačka.

Pohled od jezera na feratovou stěnku.

A to už jsme v Dehtáři v Jižních Čechách u pivečka.

Neděle

Ráno jsme se vzbudili po 6 ranní. Uvařili snídani a frčeli do Bechyně. Došli jsme k ferratě a ustrojili se. Slezli jsme dolů k řece. Jirkoj se moc nechtělo a brblal, ale nakonec jsme všichni dolezli na konec k lavičce. Je to pod převisem tak, když začalo pršet tak jsme byli v pohodě v suchu. Na záverečný převis, kde je na konci na vršku zvoneček jsem se pustil je já. Dal jsem to bez odsednutní. Ale byla to fuška. Zpátky se Jirka rozhodl jít vodou. Tak jsme mu pomohl slezt do řeky. Vráťa mu vzal do batohu boty a sedák. Jirka se bál kolik tam je vody a měl to po pás. Tak v poho. Já a Vráťa jsme si do dali klasicky ferratou zpět. Dolezli jsme zase nad vodu a pěšky k autu - kde nám zase začalo trochu pršet. Pak jsme se ještě stavili v Ledči nad Sázavou na obědě. Za náměstím v restauraci (penzion) u řeky, kde jsme se dobře najedli. A pak frčeli domů.

Ranní snídaně u chaty, kde jsme spali.

Lezeme dolů k řece ferata Bechyně.

Většinou se feraty lezou nahoru, zde dolů.

Už traverzuje.

Je to hodně na ruce.

Vráťoj to dává.

Je tu i lanový most s pojezdovou kladkou.

Místy to je pro malé lidi.

Já lezu první.

Je to bezpečné - to je výška nad vodou.

Záverečná část E kde je zvoneček - zazvonil jsem si.

Poslední kousek a jsme u lavičky.

Jsme pod záverečným převisem, kde neprší - jinak leje.

Odpočinek u lavičky pod posledním.

Odpočíváme na lavičce.

Jirka to vzdává a jde zpět vodou.

Moc vody tam není.

To já a Vráťa si to dáme zpět pěkně feratkou.

Jeden pár co dolezl za námi jinak nikdo.

Vráťa to bere zpět mostem já feratou po skále.

Konečně konec -začátek feraty.

Kousek od auta nám začalo pršet.

Ferraty

Mahdlgupf (D/E, 600 metrů výškových, 3,5 hod, přístup 0,5h, sestup 1,5hodiny)

Donnerkogel Intersport Klettesteig (C/D, 470 výškových metrů, 3 hodiny, přístup 20minut, sestup 1,5hodiny)

Vrcholy

Grosser Donnerkogel - 2050 m.n.m. Gosausee

Steinriesenkogel - 2008 m.n.m. Gosausee

Mahdlgupf - 1261 m.n.m. Attersee

Závěr - info

Akce se povedla a bylo to super a i počasí vyšlo. Rozpočet: Pivčo cca 5Eur a ubytování (Gablonzer-Hutte) za noc pro AVE s místním poplatkem za 14,3eur a sprcha za 3eura, Celkem jsme utratil cca 75Eur + 500Kč v ČR + 700kč za cestu(naftu). Suma sumárum 3000Kč +nějaké jídlo sebou.

Zpět na rok 2022.

Zpět na hlavní stránku.