Beskydská sedmička

31.8.-1.9.2019

Zpět na rok 2019.

Pátek

Letos jsme nemohli vyrazit už ve čtvrtek a byla složitá logistická věc řešena jinak. Kuba v pátek dorazil do Frenštátu vlakem a já jsem tam vyrazil z Vyškova autem. Kolem 12 hodiny jsme se tam sešli a přešla nás pěkná dešťová přeháňka. Skočili jsme jako vždy do naší oblíbené jídelny. Kuba tradičně svíčkovou. Já jsem nebyl hladový tak jsem si dal činu a sbalil si ji sebou.

Kuba a svíčková.

Jak jsme se najedli tak jsme přejeli do Třince, kde jsme se registrovali. Pak jsme skočili do Lídlu dokoupit si nějakou večeři. Pak jsme se nějak pomalu balili a já zjistil, že mám rozbitou čelovku, tak jsme ještě šli do Sportisima a koupil jsem novou. Blížil se pak večer a tak jsme si dali nějaké to jídlo a připravili jsme se na závod. Auto jsme nechali v Třinci a šli na stadión, kde byl pak start.

Trávíme čas a čekáme na večer - Kuba v hale kde byla registrace.

Kuba a já na startu na stadionu v Třinci.

Na stadionu.

Ve 22 hodin večer startují jednotlivci. Letos je to první ročník co běží. Je jich asi cca 400 bežců. Ve 22:15 startují dvojice a tedy i my. Letošní má fyzická příprava byla nulová a tak se s Kubou nehrneme dopředu a jdeme s davem. Ani v první části nebežíme a jdeme jen rychlou chůzí. V prvním kopci cítím jak mi to netáhne, tak Kubu informuji, že ho letos budu brzdit ať nespěchá. Na traverzech a seběhách to ale docela doháníme a předbíháme hodně závodníků. Ale celkově jsme to šli více na pohodu. V Ostravici jsme kolem 7 hodiny ranní, dáváme si polévku a párek s kečupem a kofolu. Přestávka jako vždy cca 30 minut.

V Ostravici větší pauza - párek, kofola a polévka.

Dále na Smrk a do Čeladné a tam opět párek a kofolu, aby jsme měli dostatek sil na další část cesty - do cíle ještě daleko.

V Čeladné párek a kofola.

Kuba v Čeladné.

Z Čeladné pokračujeme dál nekonečnou aflatkou, pak stoupák a traverz pod Kněhyní, přžes sedlo Kněhyně až na Čertův mlýn. Tam už jen kousek seběhu až na Tanečnici a na Pustevny. Tam opět máme pauzička a kofola a něco na zub. chvilku rozmýšlíme jestli vzít zkratku, ale rozsekl jsem, že jdeme celou. Tak jsme pokračovali dolů do Ráztoky, tak na kontrole měli i kávů tak jsme si dali 2minutovou kávičku i s mlékem. A zase stoupání na Radhošť. Na hřebenu Radhoště, kde už se pohybuje docela dost lidí (turistů) šla jedna paní a měla kofolu a Kuba prohodil, že by si dal taky kofolu a paní věděla co jdeme na závod a jak je to extrémní a tak nám tu pulitrovou kofolu dala ať se napijeme. Tak ještě s jedním slovákem jsme se napili. Ta by la výtečná. Na hřebenu pražilo sluníčko a studenou sladkou kofolu to bylo něco. Cestou na hřeben se nás jeden borec ptal kde bude další občerstvení a to bude až na Pinďulě a tak jsem poprosil tu paní s kofolou zda nedá napít tamtomu závodníkovi co má červené triko a je cca 200m za námi. Tak to byl takový pěkný okamžik.

Hedvika nás fotí při doběhu na Pinďulu.

Frrr folů na Pinďulu kde na nás čekala Hedvika. Ona dojela v sobotu do Třince, kde si vzala auto a jela pro nás do Frenštátu a tak jse za námi stavila na Pinďule. Tak nám taky přinesla kofolu a my jsme dali rychlou svačinku a pití a šli jsme. Ani já ani Kuba jsme si neskontrolovali vodu ve vaku v batohu. Něco tam máme a to už dáme.

Krátké občerstvení na Pinďule.

Odbíháme z Pinďuli na poslední kopec.

Já se asi 20 minut za Pinďulou jednou napil a došla mi voda. Pak mi začali křeče tak jsem si dal hořčík a Kuba mi dal ať to zapiju. Ale přeci jen bylo horko a vody málo. Něž jsme došli na Velký Javorník tak jsem umíral žízní a Kuboj už taky voda došla. Poprosili jsme na poslední kontrole, zda nemají něco k pití, tak nám jedna z organizátorek dala zbytek minerálky - jsme se s Kubou podělili, ale naší žízeň to neuhasilo. Byl jsem z toho dost unavený. Ale užjen seběh a dolů do cíle. Prudkou část jsme šli pomaleji, ale to mírnější jsme taky zevlili až do chvíle kdy jedna dvojice řekla, že to musíme dát do 20 hodin a nám zbývalo asi 17 minut, tak jsme kusali a klusali a pořád to bylo nekonečný až konečně most a tenisové kurty a dlouhá ulice ve Frenštátě. Kuba běžel a já vlál o pár desítek metrů za ním. Byl jsem dehydrovanej a fakt KO. Ale hlídali jsme si čas. Kuba před poslední zatáčkou do ulice co vede na náměstí do cíle na mě mrknul jak jsem daleko za ním a já se snažil a on lehce zvolnil a do cíle jsme doběhli spolu a já už viděl rozmazaně a skoro nevnímal. Dali jsme to superrrrrr. V cíli na nás čekala Hedvika. Já hned vypil na co jsem přišel abych uhasil žízeň.