Kralický Sněžník.

1.3.2018

Zpět na rok 2018.

Plán

Už dlouho jsem nebyl na Kralickém Sněžníku a teď, když poslední dobou panují kruté mrazy, ale nádherné počasí to bylo neodolatelné. Teplota je hlubuko pod nulou a tak nechci jít dlouhou cestou z Dolní Moravy, ale plánuji nejratší výstup a to z Poslké trany.

Vyrážím

Budíček ve 3 ráno, pobalím pár věcí, čaj, boty, radši i sněžnice a v 3:30 vyrážím autem směr Polsko.

Už cestou mi teploměr v autě ukazuje dosti mínusové teploty.

Před 6 hodinou ranní jsem dorazil do Miedzygorze, kde jsem zaparkoval a zabalil si věci. V 6 hodin jsem vyrazil po červené turistické cestě.

Do pokce mi bylo vedro, ale veškerá vlhkost na mě mrzla.

Už jsem na 1000. metrů a v dálce vidím jak na Malý Sněžník svítí sluníčko.

Pár desítek metrů pod chatou Schronisko byl naváty sníh a cesta se docela velmi ztížila. Už jsem viděl chatu, ale cesta byla velmi namáhavá - sněžnice z batohu se mi fatk tahat nechtěli na ten kousek.

Cedule pro trpaslíky nad chatou informující, že vcházíme do rezervace.

Hurá jsem na vrcholu.

Vítr není silný, ale spolu s extrémní teplotou umí své.

Výhled nádherný.

Informační cedule.

Teploměr co jsem si vzal sebou ukazuje -19,6°C a dole ukazuje, že je baterie už dochází - zamrzá.

Vrcholové pocity

Už kousek před vrcholem jsem si nasadil sluneční brýle, ale nastali problémy. Jak jsem funěl do kukly, tak se mi zamržovali. Jenom z jedné strany, protože z jedné foukalo a svítilo sluníčko. Když jsem tedy chtěl brýle odmlžit tak jsem je sundal a snažil se je vyčistit rukavicí, ale to nešlo bylo to namrzlé, tak jsem na ho dýchnul mým teplým dechem a to zamrzlo ještě víc. Tak jsem musel ten led odšmudlat rukavicí - chvilku to dalo. Nandám si brýle musím dýchat opatrně aby se mi opět nazamlžili. ¨Po chvilce mi začíná mrznout levý spánek. Jak jsem měl nožičky od brýlí strčený pod čepící tak se kolem dělala malá skulinka a mráz společně s větrem mi tak způsoboval velikou zimu. Tak jsem brýle nahodil na čepici a bylo po starostech. Už vím proč biatlonysti mají také bryle na čepici. Šlapu a šlapu a když jsem na vrcholu tak se začínám kochat nádherným výhledem. Vatahuji teploměr a pokládám na zem do stínu abych viděl kolik je tu stupňů. Abych mohl fotit sundávám rukavici a vyndávám telefon. Vyfotím pár snímků a začíná mi mrznout ruka. Přeci jak fouká tak se ruka ochlazuje o dosti rychleji. Po dalších 20 vteřinách už cítím jak mi do ní bodají jehličky, ale ještě chci něco nafotit. Pak skoro nemůžu hýbat prsty a tak omrzlí telefoun házím do kapsi a snažím se nasadit si rukavici. Je to velký problém si ji nasadit, ale po úmorné práci zubů a druhé ruky se mi to podaří. Teplo v rukavici necítím až po chvilce chvilce začínám cítí jak mi přichází k sobě a pěkmě mě mrzne. Z batohu vytahuji termosku s teplím čajem a v rukavicích si nalévám teplý čaj. Během chvilky jsem ho celý vypil a trochu mě ohřál uvnitř. Pak vracím termosku zpět a beru batoh. Ještě musím vyfotit teploměr - sundávám rukavici na druhé ruce a beru telefon a fotím teploměr a hned zahazuji telefon do kapsy a nandávám rukavici. Beru teploměr do kapsy a frčím dolů. Jen co se rozejdu tak mi začínají mrznout i prstíky u nohou. To je znamení - rychle domů a nezdržuj se tady. Je tu krásně ale teplota skoro -20°C a vítr dělá své. Neumým si představit, kdyby tady silně foukalo jak tomui zde často bývá.

Bývalá polská rozhledna na vrcholu Kralického Sněžníku.

Pohled na hřebe směrem ke Klepáči.

Pohled na hřeben ke Slamníku.

Nádhera.

Pohled do údolí Dolní Moravy.

Cesta zpět dolů - zmrzlá na kost a taky klouzavá - několikrát poznalo mé pozadí, jak to klouže.

Zmrzlé obludy - připadá mi to jako zamrzlé nějaké příšery - ale to jsou stromy a počasí jak se hezky upravilo.

Chata Schronisko.

Cestou zpět jsem šel jinudy a to po žluté a pak po modré turistické cestě. Zde vidět v dálce Kralický Sněžník. Z Polska není tak hezký jako od nás.

Modrá cesta - pohodová a o to delší a pořád mrzne jak svina, alespoň tady nefouká.

Konečně u auta kolem 10 hodiny. Sundávám bundu a pod ní mám sníh - zmrzlou vlhkost.

Jako kdybych se vyválel ve sněhu, ale to bylo schované pod bundou.

Kolem 10 hodiny jsem došel dolů k autu. Cestou dolů jsem potkal jednoho turistu jak jde na vrchol a dole u auta jsem potkal další dva jak vyrážejí na Sněžník. V autě jsem se přestojil a nastartoval auto. Ale úplně jsem rozmrznul až tak po hodiny jízdy. Ale výprava stála za to. Letos má první návštěva na Kralickém Sněžníku a podle mých záznamů to byl můj 28. výšlap na něj.

Zpět na rok 2018.

Zpět na hlavní stránku.