Ledová stěna Vír
9.3.2018
Zpět na rok 2018.
Zpět na hlavní stránku.
Akce
Kamarád Ondra mě vytáhla na ledové lezení na Vír a bylo to super. Nikdy jsem na tom nebyl. Když jsme tam přijeli tak to vypadalo úžasně a hlavně bylo celkem teplo.
Ustrojili jsme se a nasadili myčky - Ondra měl speciální ledolezečky. Nejprve Vylezl Ondra první cestu a pak jsem si to zkusil já. Nejdřív to vypadalo helce, ale záhy
v půlce stěny mě nepoderžel ani jeden cepín a už jsem letěl dolů. Musel jsem si dávat pozor aby cepíny vždy pevně drželi.Ale bylo to super. Ze zdola to vypadá lehce a nízké, ale
z vrchu už je to úplně něco jiného.
Pohled na ledové království. Nejprve jsme lezli na levé stěně, ale v pravo, pak na té pravé stěně všechny cesty a nakonec jsme si dali n alevé stěně velo mix.
Vypadalo to hodně lákavě a lehce.
Připravíme se a jdeme na to.
Ta zadní vypadá těžší - tu si dáme potom.
Prostřední lano je naše první cesta.
Ondra vyráží, ale nandává si rukavice.
To už jsem já a lezu - chvilku na to sletím.
Přešli jsme na tu zadní lákavější stěnu - toto je pohledn an tu první stěnu a je tam vidět i levá schovaná část.
Začneme levou - už je o dost kolmější než co jsme lezli před chvílí.
Ondra si dává fotopauzu.
Takto to vypadá s pohledu lezce - Ondry - já ho dole jistím.
I já jsem to vylezl, ale byla to fuška - ještě dolů.
Opatrně a pomalu - přeci jen v mačkách to jde hůř i dolů.
Teď si dáme tu pravou cestu, jen co ten borec to vyleze a uvolní nám ji.
Leze se to přes ten velký krápník na hoře vpravo - črný flek vedle něj tam nyní nalézá lezec. Lezl tam i Onda a pak i já. No moc jsem si nevěřil, že to přes něj vylezu, ale
dal jsem to a byl jsem na sebe hrdý. Ale pocit, že lezete na pomalu se tajícím krápník, který jen tak visí a nesmíte do něj moc kopat aby s vámi nežuchnu dolů. No pocit zajímavý.
Krapník jsme vylezlí a ještě tu prostřední cestu - byla dosti dutá jak led taje, ale dali jsme ji oba. V dálce je vidět uprostřed vpravo ten krápník.
Už začíná být celkem tma a unava je znát, ale pořád se leze za umělého osvětlení.
Jako poslední cestu jsme si dali mixovou přes spáru - tu uprostřed co začíná lézt borci po nás. Leze se přímo na horu a využívá se skalní spárky kam prsty nedáš, ale cepín jo.
Balíme a frčíme domů - ještě poslední fotoz dálky.
Zpět na rok 2018.
Zpět na hlavní stránku.
