Monte Rosa

3.-8.8.2017

Zpět na rok 2017.

Plán

Plán byl opět se pokusit zdolat Matternhorn. První část byla Monte Rosa, kde si dáme dostatečnou aklimatizaci a pak přejet do Cervina a pokusit se o ZUB.

čtvtek

V 18 hodin vyrážíme od Milana a frčím ještě já a Čiko. Jedeme přes Prahu, kde dokupujeme poslední zásoby a dál přes Rozvadov, Mnichov, Bodamského jezera, Milana směrem do Aosty. Před ní odbočíme a frčíme do Gressoney-La-Trinité do Staffalu.

Nakoupeno a vyrážíme.

pátek

Do Staffalu dorážíme kolem 8:30 tam na nás už čeká Martin a Evžen. Na parkovišti u lanovky daváme snídani a přebalujeme.

Balíme.

Už na nás vykukují ledovce.

Kolem 10:30 kupujeme jízdenku na lanovku za 40EUR a vyrážíme první lanovkou, pak přestupujeme a druhou lanovkou výš a výš. Z konce druhé lanovky Passo dei Salati jdeme kousek pěšky na třetí lanovku. Tam si dáváme asi hodinovou pauzu aby jsme z kousli rychlé nastoupání nadmořské výšky.

Přecházíme mezi lanovkami.

Zevlíme u lanovky kousek nad Passo dei Salati.

Pak nasedáme do lanovky a ta nás vyveze až na Indren 3200m vysoko. Tak si za starým sloupem dáváme obídek a odpočíváme.

Kousek od lanovky si dáváme obídek.

Pak u lanovky necháváme batohy a na lehko jdeme bez maček přes dva úseky ledovce a ferratkou na chatu Gnifetti a na její skalnatý výčnělek. Kde si užíváme opět nejvyššího bodu a aklimatizujeme se.

První kousek ledového ledovce je za námi.

Čiko a Evžen pózují.

Feratkou na druhý ledovec.

Druhý ledovec a v pozadí chata Gnifetti.

Čiko na ledovci.

Já před chatou Gnifetti.

Za chatou je hezký výhled na ledovce.

Skalní vyvýšenina nad chatou a pohled na Gnifetti.

Potom jsme se podívali do chaty Gnifetti a dáváme tam jedno pivko za 5 EUR. Ubytování jsme zde na této chatě oželeli, protože je plně obsazená a ještě k tomu chtějí za noc jedině se snídaní 50EUR - to je na naše poměry docela dosti. Pak opatrně scházíme přes ledovec z chaty a jdeme k druhé spodní chatě Mantova. Tam si opět dáváme pivečko, ale bylo do plastu a za 6EUR. Potom po skalnaté cestičce jdeme dolů a opět přes rozmáchaný uklouzaný ledovec zpět k lanovce, kde máme batohy. Vaříme večeři a jdeme nabrat vodu z ledovce aby jsme měli z čeho vařit. Tam pak Evženoj nebylo dobře a všichni mu radíme aby dost jedl a pil. Nakonec odešel a vše co měl v žaludku tak vyhodil ven. Pak mu bylo lépe. Pak si odskočil na záchod a nemohli jsme ho najít tak jsme doufali, že nikde nespadl, ale pak se vrátil, tak se nám všem ulevilo. Už se večer začalo ochlazovat a tak jsme postavili u lanovky na dřevěné terase stany a jdeme spát.

Opět u lanovky - večeříme.

Zde před lanovkou nocujeme.

sobota

Ráno vstáváme kolem 6 hodiny vaříme snídani a balíme stany. Pak jsme chtěli jít pro vodu, ale tam kde včera tekla tak dnes už ne - asi zmrzli ty potůčky, tak jsme museli jít kousek níž kde tekla - pěkně studená. Čiko jak byl na mokré skále tak u vody byla skála jeden led. Tak hodil masku, ale do vody nespadl.

Po ránu u lanovky Indren.

Nabíráme vodu - ledovou.

Posnídali jsme a pobalili. Pak bylo už po osmé hodině, kdy sem lanovka začala valit davy lidí. Kluci (Martin a Evžen) si nechali v budově u provozního stan. A jinak na těžko opět přes ledovec, ale v mačkách.

Milan koumá své nové mačky.

Zde nasazujeme mačky a hurá na ledovec.

Pak opět ferratkou na další ledovec. Tak jsme pak čekali na Martina a Evžena. Až dorazili za námi, tak jsme se domluvili, že my jdeme napřed na bivak a oni, že za námi dojdou. Tak jsme já Milan a Čiko vyrazili napřed po ledovci pořád výš a výš.

A teď už jen po ledovci výš a výš.

. . . . . . . . . . . . .

Sluníčko a výška nás unavuje dáváme pauzu.

Cesta je zřetelná - pořád nahoru.

Ledoveček.

Evžen před trhlinou.

V pozadí na nás vykukuje Lyskamm.

Počasí přálo, tak jsme pomalu došli kolem 12:20 až na bivak Balmenhorn 4167m vysoko. Tam jsme se zabydleli - nikdo tam nebyl. Museli jsme dolů pro sníh aby jsme měli z čeho vařit. Tak jsme s Čikem slezli ze skály po železech a šli s velkým pytlem pro sníh. No měli jsme to docela těžké a ještě vylézt na tu skálu - byla to sranda. Ale dali jsme to. Pak jsme už vařili jak divý a nemuseli jsme chodit pro sníh. Už jsme jen vařili a vegetili. Martina a Evžena jsme už viděli kousek pod bivakem jak odpočívají, tak jsme je očekávali, ale pak se postavili a dlouho váhali a nakonec se otočili a šli dolů. Pak nám psali SMS, že jim nebylo moc dobře a raději jdou dolů k lanovce.

Skalka na Balmehorn (4167m) kde je bivaková chatka.

Milan leze.

Z vrcholu Balmenhoru (4167m) ještě kousek dolů k bivaku.

Z bivaku pohled na vrchol Balmenhor (4167m) kde je vrcholová socha.

Výhled z bivaku na horu Piramide Vincent 4215m.

Ty dvě tečky jsou kluci Martina Evžen.

Jdu vařit - kastrol plný sněhu a vedle mě je modrý pytel sněhu.

Bivak je vybavený i vařičem - vaříme sníh.

Vegetíme - Milana Čiko.

My jsme vyrazili a měli jsme v plánu zkusit Lyskamm, ale vyrazili jsme poměrně pozdě cca 15:30 a tak jsme na lehko vyšlápli na kopec Ludwigshohe 4344m vysoký. Závěrečný hřebínek byl takový ostřejší, ale pěkný. Tak jsme udělali fotky a frčeli na druhý vrchůlek na hřebínku, pak jsme cestou dolů zkusili slaňování a jištění přes hrušku v ledu (sněhu). Počasí bylo všelijaké, ale byli jsme kousek od bivaku.

Jen co jsme vyrazili tak sem přifrčel mrak - počasí se tu mění každou vteřinu.

O minutu později a v pozadí Ludwigshohe 4344m.

Už jsme v sedílku pod Ludwigshohe 4344m.

Zde krásný výhled - vlevo Dufospitze 4634m, uprostřed vlevo Zumstein 4573, uprostřed vpravo Punta Gnifetti - Signalkuppe 4554m kde je nejvýše položená chata Mafgherita a vpravo Parrotspitze 4443m.

Vrcholový hřebínek Ludwigshohe 4344m.

Kousíček pod vrcholem byla ale cca 2 metry široká trhlina a nevím jak hluboká - hooooodně, tak to obcházíme spodem.

Hurá jsme na vrcholu Ludwigshohe 4344m - Milana a Čiko.

Vrcholové foto Milan a já - Ludwigshohe 4344m.

Pohled dolů na druhou stranu do údolí - brrrr pěkný výška.

Ludwigshohe 4344m - pomalu frčíme dolů.

Frčíme dolů.

Ještě fotečka na mini vrcholku - asi vedlejší vrcholek Ludwigshohe 4344m.

Přemýšlíme co dál - je pozdě vracíme se - pro nás důležitá jen aklimatizace a tu jsme splnili.

Tak si ještě zkusíme slanění přes hrušku - Čiko.

Slaňuje Milan.

Na bivak jsme se vrátili po 17 hodině a už tam byl jeden mladý Ital Luigi. Byl v pohodě. Akorát když si vařil těstoviny, tak při scedění je všechny na terase vysypal. Pak opět kousek pod bivakem se sápal jeden Ital a ptal se mě, zda je tam volno. Odpověděl jsem, že jo. Tak jsme ho očekávali a čekali a až skoro za hodinu teprve dorazil. Jsme mysleli, že je asi hodně vyčerpaný. A to ještě ze skály na terasu je šikmá skalka a ono se mu to zkouklo a skočil dolů - s mačkami. Jsem se lekl - docela kaskadér. Šel do bivaku a byl to taky Ital, ale pak jsme se na něj podívali a on jednu ruku měl na popruhu - pak nám řekl, že pravou ruku nemůže ovládat a hýbat s ní - prý to měl po nehodě na motorce. Docela vostrej týpek. Pak jsme se bavili vařili a kecali a pili pivo - byla dobrá nálada. Pak Čiko učil mladého Itala vázat všechny možné uzly - to bylo snad na dvě hodiny a ukončilo se tím, že jsme šli spát. Ten jednorukej poprosil mladého Itala jestli ho ráno ze skály nespustí na laně, tak Čiko učil mladého jaký uzel a jak ho nejlépe spustit. Šli jsme spát po osmé večer. Bezrukej spal dole a my ostatní nahoře. Kolem půlnoci jsem se probudil a bolela mě hlava a do rána jsem se nějak moc dobře nevyspal, ale bylo to taky tou nadmořskou výškou. Spát ve výšce 4167m to byl pro nás všechny výškový rekord.

Luigi chudák vysypal těstoviny na terase - vařil jich hodně aby nám mohl nabídnout.

Luigi vaří a Čiko s Milanem vegetí.

Vlevo ten Ital co neovládá pravou ruku uprostřed Luigi a vpravo Čiko s dvouhodinovou instruktáží - práce s lanem.

neděle

Italové brzy ráno vstávali a odešli. My jsme v klidu vstali až v 7 hodin. Venku bylo -2°C. V klidu posnídali a pobalili a po osmé jsme vyrazili do sedýlka a pak na Piramide Vincent 4215m. Bylo tam větrno a pak dolů se nám nechtělo jít klasikou cestou a do mapy jsem koukal, že se dá přejít vrchol a přes hřebínek a ledovec dojít přímo k lanovce, tak jsme šli. Plán byl tedy jasný.

Piramide Vincent 4215m z bivaku - to je náš dnešní plán.

Já na vrcholu Piramide Vincent 4215m.

Milan na vrcholu Piramide Vincent 4215m.

Čiko na vrcholu Piramide Vincent 4215m.

Došli jsme na konec sněhu a skála byla docela prudká, ale cesta tudy musí jít. Ze začátku to šlo, ale pak se nějak cesta ztrácela.

Tam dolů se musíme dostat na ledovec.

Začátek cesty šel.

Pohled na východní stěnu Monte rosy - jak to prudce padá dolů. Vpravo Parrotspitze 4443m.

Tak jsme slézali a pak opět nebylo vidět kudy se jde dolů. Vzali jsme to lehce vpravo, kde vypadal terén schůdnější, ale problém byl v tom, že nic nikde nedrželo. Čehokoliv jsme se drželi tak jelo dolů. Vůbec se mi terén nelíbil. Pak už jsme se jistili lanem a bylo to čím dál horší. Viděli jsme vlevo na sněhovém hřebínku cestu, ale ta byla o cca 150m níž a my jsme se tam nějak museli dostat. Dokonce jsme viděli pár lidí, co jdou po ledovci a určitě půjdou nahoru a tím nám ukážou cestu. Nakonec jsme se s klukama domluvili, že se musíme dostat co nejvíc vlevo na hřebínek. Tak jsme šli více vlevo. Čiko, že mě bude jistit lanem. Hodil lano za velký šutr a já mu říkal, že ten šutr mě neudrží - šáhnul jsem na něj a kousek zabral a šutr se hnul. No tak to Čiko přehodnotil. Šel sám napřed bez lana a maček - všeho čeho se držel bylo volné. Dostal se k malému sněhovému poli a pomalu pomocí cepínu ho přelezl. Pár okamžiků bylo takových, že se sunul dolů a my jsme doufali, že se zastaví - zastavil. Uff byl za sněhovým polem a skalce kde to vypadalo dobře. Šel se ještě povídat o kousek dál a říkal, že to bude snad schůdné. Pak jsme s Milanem se snažili někde udělat štand pro lano a já na laně vyrazil za Čikem. No nebylo to příjemné, ale dal jsem to. Čiko pak jistil Milan a taky došel za námi. No myslel jsem si, že máme vyhráno, ale nebylo to tak. Bylo to zde lepší, ale dolů byl takový žlábek a opět vše na něm volné. Tak jedině vylézt na špičku hřebínku a lézt dolů po něm.

Čiko dojišťuje Milana.

Tak tím žlábkem nenene - na co se jen podívám tak frčí dolů.

Hřebínek byl super, že všeho čeho jsme se chytli tak drželo, ale lézt po střeše, kde na jedné straně máte pod sebou cca 150m a ledovec a na druhé straně cca 800m nebylo příjemné. Ale museli jsme a tak jsme lezli. Raději jsem se, když to šlo, držel na straně nad ledovcem. Došli jsme k místu, kde byl štand a tak jsme postupně kousek slanili.

Milan na hřebínku.

Čiko slaňuje.

Milan slaňuje.

Konečně jsme dolezli k prvnímu sněhovému hřebínku a po něm ještě k jedné skalnaté věži. Čiko koukal jestli by to nešlo slanit, ale my můžeme slanit 15m s našim 30m lanem. Tak jsme to museli obejít , ale opět jsme byli v místě, kde vše jelo dolů a nic pod nohama nedrželo. Tam nás opět Čiko vzal raději na lano. Poslední skalnatý úsek zase skála držela.

Musíme pořád slézat opatrně dolů.

Konečně jsme na prvním sněhovém hřebínku.

Čiko koumá jestli poslední skalka nepůjde slanit - šla by, ale naše 30m lano je krátké.

Musíme to obejít tudy - nic tu opět nedrží.

. . . . . .

Ještě poslední kousek skály - ta už drží.

Hurá jsme na ledovci, ale udělal jsem první krok na ledovec probořil jsem se, že mi celá noha zajela do sněhu - trhlina. A když jsme se poohlédli tak kolem byli vidět nemalé trhliny mezi skálou a ledovcem. No vrátili jsme se na skálu a nahodili mačky. Uvázali se a opatrně přešli trhliny. Hurá jsme na sněhu.

Nazouváme mačky a bacha na okrajovou trhlinu.

Pak podél hřebínku jsme došli ještě ke skalnatému výběžku se soškou a v mačkách vylezli na něj. Byl to vrchol Punta Giordani 4046m vysoký.

. . . . . .

Punta Giordani 4046m a v pozadí hřebínek odkud jsme přišli.

Ještě Milan a já vrcholové foto - Punta Giordani 4046m .

Pak jsme už po ledovci jen a jen klesali dolů. Z Punta Giordani jsme za 50 minut dole po ledovci u lanovky Indren. Tam jsme dorazili v 11:50 a čekali na nás už kluci. Martin a Evžen a vyprávěli nám, že nás viděli na bivaku, ale že to prostě nedali s výškou. Nasedli jsme do lanovky, než byla obědová pauza a frčeli jsme třemi lanovkami dolů do Staffalu.

Po ledovci frčíme dolů.

Už jsme jen kousek od lanovky, kde na nás čekají kluci.

Martin a Evžen na nás čekají u lanovky - v pozadí Piramide Vincent 4215m (uprostřed) a Punta Giordani 4046m (vpravo).

Dole ve Staffalu bylo pěkné vedro a tak jsme se opět vyvalili na parkovišti a sušili věci a vařili oběd. Zjišťovali jsme počasí na ZUB a nevypadalo to dobře, nakonec kamarád volala do Cervína na informace a ty mu potvrdili, že pondělí bude hezky, ale úterý, středa a čtvrtek bude ošklivo, sníh a déšť. Tak jsme rozmýšleli co dál. Domluvili jsme se, že počkáme do čtvrtka a v pátek by jsme zkusili vyrazit.

Kempíme na parkovišti.

A prvotní plán - najít nějaký kemp. Nasedli jsme do aut a frčeli dolů do údolí. Cestou jsme potkali několik kempů a moc se jim nezamlouvali. Pak jsem tedy navrhnul na zítřejší odpočinkovější den zajet pod Grand Paradiso do kempu, kde jsem to trošku znal. Tak jsme frčeli a na dálnici kolem Aosty chtěli za malej kousek 12,5EUR - se posrali. Jinak pak jsme začali stoupat a jeli do Pont Valsavarenche. Cestou jsme navštívili asi dva kempy, ale do jeli jsme až na konec údolí do kempu. Všem se to zde líbilo, tak jsme postavili stany a uvařili večeři a šli spát.

Jsme v kempu.

Dáváme si večeřičku a vegetíme.

pondělí

Ráno vstáváme po osmé. Martin a Evžen vstali dřív a pobalili stan a jejich plán byl, že dojdou na chatu druhý den zkusí Grand Paradiso. To my jsme měli odpočinkový den, tak jsme nespěchali a vyšli až za nimi na lehko. Cesta vedla kousek údolím a pak začalo stoupání tak jsem se hryznul a dupal a všechny co jsem viděl tak předbíhal.

Po ránu pěkné počasí.

Začíná stoupání - odkládáme věci.

Evžen dupe na těžko.

Pohled dolů do údolí na kemp.

Pěkný chodníček.

Krásné vodopády.

Na chatě Vittorio Emanuelle II (2732m) jsem byl za hodinu a 10 minut, Milan a čiko šli v klidu a přišli 20 minut po mě a Martin s Evženem na těžko až hodinu po mě. Bylo krásně a tak jsme seděli venku na terásce. Dali jsme si pivo co jsme táhli sebou a pak místní pivo za 5EUR, a jak jsme vegetili tak jsme si s Čikem dali lasagne za 8EUR.

Chata Vittorio Emanuelle II (2732m)

Milan a Čiko vegetí.

Já taky - jen to vedro.

Společné foto s kluma.

Pak se Martin s Evženem rozhodli, že zkusí ještě vrchol dnes na lehko, tak jsem jim navrhnul, že jim těžký batoh a věci co nepotřebují vezmu dolů do kempu. A tak vyrazili něco po 14 hodině. My ostatní jsme seděli a po 17 hodině jsme vyrazili dolů. Já s Martinovým batohem a na něm připnutý můj batoh.

Evžen při cestě na Grand Paradiso.

Opět ledovcová cesta.

. . . . . . . . . .

Já a dva bágly.

V klidu jsme došli dolů a uvařili si společnou večeři a dali pivko. Martin a Evžen se dolů do kempu vrátili kolem 21 hodiny s tím že to nedali. Asi vy výšce 3600m už hodně zpomalovali a v čase cca 17:15 to otočili dolů. Měli rozum a nestihli by to časově a tak se v pořádku vrátili. Určitě to nebylo pro ně lehké rozhodnutí, ale udělali dobře a s rozumem se vrátili.

Večer už je docela zima dole v údolí - čekáme na kluky.

Kluci se v pořádku vrátili.

úterý

Ráno v sedm vstáváme. Kontrolujeme předpověď, která se horší. I zde v údolí už občas prší a jsou všude ošklivé mraky. Posnídáme a balíme. Pak se ještě jednou ujišťujeme na informacích po telefonu v Cervínu na předpověď. Dneska až do čtvrtka minimálně chumelení a hnusně. Tak se s těžkým srdcem loučíme se Zubem, že nás počasí letos neopustí. I kdyby v pátek bylo hezky tak je vše pod sněhem a šlo by to lézt až tak v sobotu a my potřebujeme minimálně dva až tři dny. No nedá se nic dělat, navrhujeme náhradní plán. Všude ošklivo, jen až buď Dachstein nebo Trigrav, ale to je vše daleko a ošklivě tam dojde o den později. Tak jsme se domluvili, že to balíme a vyrážíme domů.

Počasí je podle předpovědi.

Mraky, mlha, vítr - balíme a frčíme domů.

Ještě jsme zajeli do Aosty podívat se do města, ale v centru se nedalo zaparkovat a tak frčíme domů. Cestu zpět jsme jeli přes Bernardský tunel (průsmyk) a pak přes celé Švýcarsko, Bern, Basel, Heilbronn, Rozvadov a domů. Počasí nás opět nepustilo a tak plánujeme opět za rok akci zopakovat a snad se počasí umoudří.

info

Cena lanovky Staffal až na Indren 40EUR se zpáteční v jiný den. Cena kempu Pont Valsavarenche ( Pont Breuil) 50EUR za dvě noci tři lidi auto a jeden stan. cena na chatě Vittorio Emanuelle II cca 10 EUR co jsem se dozvěděli. Ujeli jsme cca 2635km s průměrnou spotřebou 8,2 l/100km a za LPG jsme utratili cca 3500Kč, za dálniční poplatky jsme dali 3068Kč.

Zpět na rok 2017.

Zpět na hlavní stránku.