Lysá hora 24 hodin

20.-22.1.2017

Zpět na rok 2017.

Pátek

Odpoledne nestihám – balím na poslední chvíli, pak se v Pardubicích stavuji pro Kubu a frčíme směr Morava. Kolem půl osmé večer dojíždíme do Ostravické základní školy a registrujeme se do závodu. Vyfasujeme trička, startovní čísla a čip. Pak kousek popojedeme a spíme u kamaráda Šedika.

Sobota

Ráno vstáváme kolem sedmé a snídaně a přebalit věci do krosny. Od Šedika jdeme pěšky k hotelu Sepetná tam se ubytováváme v bungalovu. Je tam 6 postelí a tedy 6 týmů – dvojic. To byla chatka docela malá. Ale během závodu to bylo v pohodě. Trochu se vypakovali a připravovali jsme se na start.

Start

Dohodli jsme se, že letos půjde první Kuba. Počasí bylo velmi teplé a hlásili i na celý víkend. Začalo i svítit sluníčko. Blížila se 11 hodina a tedy čas startu. Rozezněla se siréna a bylo odstartováno. Kuba tedy s ostatními vyběhli z areálu Ostravické pili a frčeli to na vrchol Lysé hory. Já jsem mezi tím došel zpět na Sepetnou do našeho bungalovu a pomalu se připravoval na závod.

Závodíme

Když Kuba sbíhal dolů kolem restaurace U Zbuja tak mě prozvonil, abych se už připravil a šel do cíle. Měl jsem na to cca 10 minut. Do ustrojil jsem se a šel vyhlížet Kubu aby mi předat štafetu – závodní čip a já jemu dal čip od bungalovu. Hurá Kuba je tu. Vyměnili jsme si čipy a Kuba mě půjčil jeho nesmeky a dal pár základních rad. A já vyběhl.

Moje první kolo

Seběhl jsem dolů po schodech od hotelu Sepetná a frčel to k parkovišti u transformátoru – tam bylo další čipování a pak to frčel po široké zasněžené cestě nahoru. Cesta byla upravená a sníh zpevněný, tak to šlo dobře – neběžel jsem, ale nasadil jsem svou rychlo-chůzy s pomocí hůlek. Pak se cesta zužuje a jde se zkratkou dosti do kopce – tam jsem musel zpomalit a chvilku za někým šel a pak ho předběhl a pak opět šel a předběhl. Konečně křižujeme lesní cestu – mám další část za sebou. Ale hned za cestou opět prudká část. Dubu co se dá a předbíhám koho se dá. A hurá jsme na druhé křižující se cestě a jdeme do posledního prudkého úseku v první části. Sněhu je dost a jsou vyšlapané stupy tak to jde samo, jen ty hůlky se občas boří. Uf a jsme na hoře na lesní cestě (kousek nad Lukšincem), teď je cesta je mírně do kopce a široká – opět má rychlo-chůze a předbíhám koho se dá. Došli jsme do zatáčky, kde červená zahýbá vpravo , ale trasa vede traverzem dál vlevo. Myslel jsem si, že to bude v pohodě – nebylo. Celý traverz byl pod silnou vrstvou sněhu a v něm tak dvě korýtka, ale vše bylo se hlubokého sypkého zmrzlého sněhu – tak to bylo jako běžet v hlubokém písku. Chytnul jsem se rychlejších závodníků a držel s nimi tempo a když to šlo tak jsme někoho předběhli. Celý traverz byl opravdu vysilující. Byl jsem rád když jsme došli na odbočku, co vede konečně směrem na vrchol Lysé hory. Tam bylo taky dosti sněhu , ale přeci jen to bylo do kopce a lépe občas pevnější. Došli jsme na modrou turistickou cestu a ke studánce Pod Malchorem a pořád ve svižném tempu. Konečně jsme vyšli z lesa ven a uviděli vrchol Lysé hory, zde opět byla cestička parádní ušlapaný sníh v celé šíři a neklouzavý. Kousek rovinky a pak závěrečné stoupání. Dalo docela zabrat, ale šlo to. A hurá jsem na vrcholu Lysé hory. Přeběhnout vrchol a doběhnout k Bezručově chatě, kde bylo čipovací místo. A teď už jen dolů. Sbíháme po červené se zkratkou až na rozcestí Lukšinec a dál po žluté kolem Ondrášových dír, kde opět bylo trochu více hlubokého sněhu, jinak ostatní část trasy byl umačkaný sníh – na můj vkus se běhu mohl být hlubší sníh – lépe by se mi sbíhalo. Pak rozcestí Pod Lukšincem a frr dolů k Albínovu náměstí a kolem restaurace U Zbuja, kde vytahuji telefon a prozváním Kubu. Pak po zasněžené silnici sbíhám dolů a přes zkratku sjezdovky Ostrá. Na konci sjezdovky, když vybíhám na silnici se mi sekla hůlka a nestihl jsem ji vytáhnout a trochu jsem si přiohnul konec hůlky, ale vydržela. Poslední dva úseky zasněžené silnice a konečně u jsem u Sepetné, čipnu si a vylezu na postavenou pyramidu. Tak už na mě čeká Kuba a opět si měníme čipy a pár informací a na další kolo jde Kuba.

Odpočinek

Po prvním kole jsem už docela unavený, jdu do bungalovu, kde si dám sprchu a dám sušit věci. Pak jsem si skočil na jídlo do hotelu, kde jsem spráskal co mi přišlo pod ruku a pak opět zpět do bungalovu a odpočívat a čekat na Kubu. Při dalším odpočinku a v noci jsem po doběhu šel rovnou na rautík a pak cesta z hotelu na bungalov byla cesta utrpení, byla mi zima a schody byli děsné. Pak sprcha a usušit věci a nastavit budíček a lehnout a spát – odpočinek je důležitý.

Mé druhé kolo

Kuba doběhl své druhé kolo a já šel na mé druhé naše čtvrté. Už se šeřilo, tak jsem musel mít čelovku a cestou padla tma. Vše šlo celkem v pohodě, až na tu poslední vrcholovou prudkou část cca 100m od vrcholu mě začali do stehen pomalu pronikat křeče, tak jsem lehce zpomalil, ale s každým krokem se má stehna zasekávala víc a víc až se zasekli úplně. Stál jsem a měl dost sil, ale se zaseknutými stehny v křeči jsem dál pokračovat nemohl. Vzal jsem si ten nápoj proti křečím a snažil se to pomalu rozejít. Když jsem stal přikrčený v polodřepu tak to docela šlo a mohl jsem pomalinku trošku stoupat a tímto způsobem jsem se snažil se vyškrábat na vrchol. Přeci jen i pomalu začal působit i to proti křečím. Hurá jsme na vrcholu, opatrně jsem došel k čipovacímu místu a pak dolů jsem už opět začal běžet dolů. Seběh už byl celkem v pohodě a dole na mě opět čekal Kuba a frčel on. Dal jsem si hlavně pak hořčík, vápník a sůl aby se křeče neopakovali a neopakovali – super.

Další kola

Přes noc jsme s Kubou udržovali tempo i když přeci jen se nám časy trochu prodlužovali, hlavně vydržet a pokračovat v závodě. K ránu jsme tak nějak plánovali, že by jsme těch 10 kol mohli dát. Kuba po jeho pátém kole našem 9 přiběhl 7:37 ráno a tak jsem měl dost času na poslední kolo. Koukal jsme na konkurenci a před námi byl týl AUDI RS a měli náskok asi dvě minuty - ty musím předběhnout. Celkově jsme byli na 26. pořadí v naší kategorii. Tým AUDI RS jsem po chvilce předběhnul a snažil se to hnát co to šlo. Věděl jsem, že vloni jsme končili 10 kolo v cíli v 9:46 a to jsem musel pokořit. Hnal jsem to a hnal a dolů běžel jako o závod. A hurá stihnul jsem to, doběhl jsem v 9:39 a mé poslední kolo jsem dal za 2:01:52. Paráda.

Po závodě

Kuba na mě čekal v cíli a přes web kameru mě pozorovali doma –Hedvika s dětmi a taky Luboš. Pak jsme s Kubou udělali pár foto a šli se najíst. Kuba šel vrátit čipy a startovní čísla a dostali jsme každý plaketku (dal jsem 5 kolna Lysé hoře). Pak do bungalovu se osprchovat a vše zabalit. A přestěhovat vše opět dolů k Šedikoj kde jsme měli auto. V tom balení jsem si dole na věšáku nechal moji nepromokavou bundu – snad se mi vrátí. Došli jsme k Šedikoj a pobrali věci a frčeli domů. Musel jsem řídit já, protože Kuba nemá řidičák a byla dto docela náročná cesta. V Mohelnici na benzínce jsem si dal kafé a párek v rohlíku a hned mi bylo lépe. Pak jsem odvezl Kubu domů a já frčel domů konečně odpočívat.

Oblečení

Letošní závod byl hodně teplý a tak jsem první kola šel v krátkém triku a mikině Mammut a slabé běžecké elasťáčky a návleky na boty. Další tři kola jsem přihodil slabé spodky. Jinak rukavice a čepici. Prostě teplo.

Výšlapy

Celkově letos všichni závodníci dosáhli 4963x vrcholu Lysé hory a nastoupali 3 771 880 metrů. A já s Kubou jsme dali tedy 10. kol a nastoupali jsme 7640m výškových a sestoupali jsme 7640m a uběhli jsme cca 114km. Celkově v naší kategorii jsme skončili na 20. místě z cca 50.