Beskydská sedmička

1.-3.8.2017

Zpět na rok 2017.

Čtvrtek

Kolem osmé večer odjíždíme z Kunětic. Jedeme ve čtyřech. Já s Kubou jeden tým a Luboš s Luckou jako druhý tým. Celý den bylo vedro, ale hnaly se sem bouřky. Do Frenštátu do kempu jsme dojeli před půlnocí. Zaparkovali v kemp a ubytovali se a šli spát. V noci nám do střechy střílely žaludy.

Pátek

Ráno vstáváme kolem deváté ráno a nikam nespěcháme. Pořád se počasí drží jen občas mží. Lehce pobalíme a jdeme na registraci na 12 hodinu. Tak je celkem narváno, ale registrovali jsme se a jdeme na náměstí do naší oblíbené jídelny, kde si dáváme opět oblíbenou svíčkovou. Poté se vracíme zpět do kempu a kolem 14 hodiny uleháme k odpolednímu spánku. Vstáváme kolem 17 hodiny a jdeme se připravovat a balit. Po chvilce začíná celkem nehezky pršet. No uvidíme. Po šesté večer jsme zabalený a můžeme vyrazit. Docela prší, ale to nám zatím nevadí. Vyrážíme na nádraží. Tak už stojí připravený jeden speciálně vypravený vlak. Vlézáme dovnitř a usedáme. Svlékáme ze sebe mokré pláštěnky. Lubo je naštvaný, protože má v botách bazén. Za chvilku doráží i druhý vlak. Ve vlaku kousek od nás sedí dvě postarší paní a moc se těší na závod - na konci o nich ještě bude řeč.

Před startem

Dorazili jsme po dlouhé době do Třince - cestou bylo vidět, že pořád prší a tak nás docela překvapilo, že v Třinci neprší. Vycházíme z vlaku a davem jdeme na náměstí. Ale cestou se musíme jako každý rok stavit na jednom občerstvení na hambáče. Luboš s Luckou šli do Alberta a pak už jsme se neviděli. Jak si dáváme jídlo s Kubou tak za námi přišel Roman a hned povídal, že ví kde mě najít. Najedli jsme se a s Kubou jsme se šli namáčknout k prostoru kde startují profíci. Ještě jsme čekali asi 20 minut a stejně start odložili o 5 minut proti plánu. Asi těch 5 minut před startem začalo malinko mrholit a pak mrholilo docela intenzivně - pořád.

Start

Tak se tedy s 5 minutovým zpožděním bylo odstartováno. Chvilku nám to dalo než jsme se vůbec hnuli, ale pak jsme se dostali do hlavního proudu a už jsme pomalu klusali městem. Pak jak bylo trochu místa tak jsme to začali předbíhat. Já první a Kuba za mnou. Občas jsme si jen houknul jestli je Kuba za mnou. Jinak na batohu jsem měl blikačku aby se Kuba lépe orientoval. Atmosféra byla suprová a jak v okolních vesničkách stáli fanoušci a hecovali nás. Docela jsme to valili až kousek před stoupáním Kuba navrhnul, že lehce zvolníme a tak jsme nasadili rychlo-chůzi.

První kopce

A pak to začalo, první stoupání. Jak pořád mrholilo tak jsem čekal trať hodně bahnitou, ale docela to šlo. Tak do prvního kopce sjezdovky jsme to docela valili, ale pak jsme Kubu nějak ztratil a chvilku na něj čekal a pak jsme si dali společné lehčí tempo. Došli jsme na první vrchol Malý Javorový, pak kousek traverzu a na Javorový. Pak už jen dolů do Řeky, kde jsme si dali trochu vody a ionťáku a frčeli na další sjezdovku. Ta byla už trochu klouzavější, ale ještě to šlo. Pořád jsme ještě nevytáhl pláštěnku, protože jsem doufal, že už přestane, ale toho mrholení jsem byl celý durch mokrý. Zima není a tak frčíme jak se dá. Další vrchol Ropice nejdeme úplně na vrchol, protože jsme v kategorii SHORT. Ale i tak je docela terén náročný a pak frčíme dolů do Morávky, kde je větší občerstvení a už slyšíme u dosti závodníků, jak to zde končí. S Kubou jsme unavení, promočeni, ale dáváme svačinku a frčíme opět dál.

Další kopce - Travný, Lysá hora

Pořád mrholí, ale pořád nohy táhnou, ale hlava občas sabotuje - dáváme si cíl další údolí a pak uvidíme. Pořád doufám, že přestane mrholit, podle radaru zde už neprší. Travný máme opět v naší kategorii zkrácený, ale pod ním se jde po dlouhé nekonečné lesní silnici - traverz. Opravdu nekonečná cesta. Vzpomínal jsem, že při sestupu má být nějaké posezení s přístřeškem a opravdu jsme kolem jednoho šli. Tak jsme zastavili a já si namazal nožky - v záři čelovek z nás pěkně kouřilo, ale promočený jsme byli až na kost. Pak jsme seběhli do Krásné, kde bylo opět občerstvení. Dáváme svačinku a vytahuji energetický gel. Protože pořád nepřestává mrholit tak vytahuji provizorní pláštěnku. No dál se mi moc nechce, protože cesta na Lysou horu z Krásné nemám nějak v oblibě. Je to pořád rovná stejně stoupavá cesta, ale nekonečná. Nejhorší to je na Malchor - přes 700m výškových, pak na vrchol Lysé už je to jen závěrečný kousek. Na Lysé jsem čekal horší počasí, ale docela to šlo. Lehce mrholilo a vítr skoro žádný. Nejvyšší hora na tratí byla vyšlápnuta a tak frčíme dolů do Ostravice na polévku. Ale kousek pod vrcholem začalo být nejhorší počasí celé tratě. Byli jsme už poměrně nízko a mezi stromy, ale stejně začal silný vítr doprovázející mrholení - fakt nepříjemné. Ale pak jsme už klesli na Albínovo náměstí a byl od větru klid. No konečně jsme byli dole v Ostravici. Strategicky jsme naplánovali naší zastávku předem. Nedáme si teplou polévku hned na začátku, ale sundat boty a ponožky a namazat nožky, mezi tím si dát svačinku a á si dal oblíbená ibalgin s Big Shockem s kofeinem, nějakou tu sušenku, pak navléknout suché ponožky a skočit do promáchaných bot - 20vteřionvá úleva a opět ponožky a nohy mokré. Pak jsme si teprve skočili na teplou polévku, kterou jsme zajedl melounem a frčeli jsme dál.

Další kopce - Smrk, Čertův mlýn, Pustevny

Chvilku nám trvalo než jsme se zahřáli, ale kopec nám pomohl. Teď pro Kubu nejhorší kopec Smrk, ale celkem to šlo. Občas přestalo i mrholit, ale báli jsme se nejhoršího úseku - traverzu, kde je tam jeden žlábek co každý rok byl pěkně uklouzaný a to bylo vždy sucho a letos bylo přeci mokro. Když jsme došli k tomu traverzu tak jsem se až divil, že byl celý takový skoro až štěrkový a bez problému se dal přejít. A dál už jen frčet na vrchol Smrku. Tak jsme za chvilku došli a opět frčet dolů na nekonečný sestup do údolí. Konečně jsme došli dolů do Čeladné. Tak jsme přišli opravdu utahaný. Dáváme svačinku, jídlo a pití a jdeme dál. Kousek po silnici dolů a pak po silnici nahoru. Pořád lehce stoupáme a čekáme kdy konečně bude odbočka. Dočkali jsme se a frčíme cestičkou řádně do kopce kolem Malé Stolové. Když už jsme konečně vyšlápli do sedla pod Malou Stolovou tak začíná nekonečná traverz pod Kněhyní. A potom konečně na další kontrole na Čertově Mlýně. Ještě trochu sestupu přes Tanečnici a jsme na Pustevnách. Tak si dáváme zaslouženě polévku (já dokonce dvě) a chleba se škvarkama a pořádně se nacpáváme. Zrovna tak taky projížděl kolem nás cyklistický závod do vrchu. Malá pauza, ale o trase máme rozhodnuto - zkratku rozhodně neplánujeme. Je to letos dost těžké a tím, že vydržíme celou trasu budeme mít lepší umístění. Slézáme dolů do Ráztoky a přeci jen jdeme opatrně v té prudké části, ale dole na asfaltu opět klusáme na kontrolní stanoviště a za mostem opět do kopečka. A opět stoupání a stoupání.

Další kopce - Radhošť, Velký Javorník

Cítil jsem se ještě v silách a tak jsem zrychlil a předešel jsem vše co jsem měl před sebou. Pak jsem na hřebenu asi dvě minutky čekal na Kubu a společně jsme pokračovali na vrchol Radhoště. Hurá už jen kousek. Tak začínáme slézat, ale tak nějak v klidu. Čeká nás poslední občerstvovačka v sedle Pindula. Je to nekonečný, ale konečně jsme tam. Dáváme si kofolu a trochu jídla. Hlava se už vidí v cíli, ale víme to, že poslední kopeček není zadarmo a je taky nekonečný. Vyrážíme a jdeme. První stoupání ještě jde. Pak kousek po široké lesní cestě a jestli jsme koukali tak vrchol je za 1km. Ušli jsme nejméně 2 až 3km a byli jsme konečně na naším posledním kopci. A teď už jen dolů. Kuba už nějakou dobu skučí, že má prasknutý puchýř a tak sestup je velmi, ale velmi pomalý. Já jdu sním na pohodu a když stojím v prudké cestě tak po chvilku mi ujede noha a padám na prdel a na ruce. No stane se. Prudší část máme za sebou a nyní je už cesta mírnější a zbývá mám do cíle cca 2-3km, ale vůbec to neutíká. Ještě dva malilinkaté kopečky a dolů a dolů. Konečně jsme u tenisových kurtů a nyní jen kousek po městě a jsme v cíli. Samozřejmě městem klusáme a kousek před cílem nám lidi gratulují a hecují do cíle.

Cíííííl

Hurá dali jsme to, jsme na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm. Ještě slavnostně vyšlápnout cílovou pyramidu. Na ní dostáváme cílovou medaili, že jsme dali letos celou B7. Ještě jsme přispěli do kasičky pro popáleného a slézáme dolů z pyramidy. Kuba jde velmi pomalu zvláštní chůzí. Ale jsme dole, kde dáváme cílovou fotografii a sundáváme startovní číslo a dostáváme černý náramek "Dal jsem B7" . Ještě jsme dostali plechovku kofoly. S Kubou jsme moc rádi, že jsme to letos dali za čas 18 hodin 40 minut a 49 sekund.

Po závodě

Pomalu se couráme z náměstí do kempu. Cestou se Kuba ještě zakecal s kolem jdoucíma, který nám gratulovali. V karavanu beru nutných pár věcí a hned jdu do sprchy, pak šel Kuba a já začal vařit rýži a ohřívat omáčku. Ještě jsem uvařil čaj. Konečně jsem to dovařil - dalo mě to hodně úsilí. Najedl jsem se a pořád mě byla nějaký zima i když jsem se pořádně ustrojil. Kuba pak jen jídlo ochutnal a nějak mu to žaludek nedával. Tak šel spát a já taky. Koukal jsem na průběžné výsledky a Luboše s Luckou jsem viděl pode časů v Čeladné cca v 18:45, ale jinak se neozývali. Až když jsme spali tak dorazili. Jak nás vzbudili, tak se hned ptám jestli to došli. Ne ne. Ukončili to v Čeladné a další časovou bránu by asi nestihli. Ale i tak od nich suprový výkon. Luboš konečně dal aspoň o jeden kopec víc než dříve. Chvilku jsme kecali a oni se vypakovali a všichni jsme ulehli a usnuli jak mrňata.

Neděle

V klidu vstáváme kolem deváté - mě a Kubu vyhnalo to, že jsme museli na záchod na malou. Ale to mě aspoň rozhýbalo. Pak vařím čaj a dáváme si klidnou pohodovou snídani a nějak se neomezujeme. Pak po balíme věci a vyrážíme směr domů - bylo už před 12 hodinou.

Souhrn

Já s Kubou jsme v kategorii SHORT (hobby) skončili 54. z 931 startujících a v naší kategorii muži do 35 let jsme skončili 8. ze 156 startujících. Čas jsme měli 18:40,49 . Luboš s Luckou došli do Čeladné (tedy dali 5 vrcholů) v čase 18:45,48 . Roman Jirák skončil v kategorii SHORT (hobby) 57. z 931 a ve své kategorii nad 50. skočil 13. z 80s časem 18:49,36 . Hradilová Markéta (sestra Katry Horáčkové) došla do konce a skončila 328. z 931 s časem 25:18. Celkem do cíle došlo 1561 závodníků z cca 3300-3500.