Krkonoše - bivak

28.-29.12.2016

Zpět na rok 2016.

Plán

Požádal jsem Vráťu (jako nejzkušenějšího v Krkonoších) jestli by nenaplánoval trasu po Krkonoších a cestou vyšlápnout tisícovkové vrcholy. Prvně nás mělo jet pět. Já, Vráťa, Jarda, Milan a Luboš. Luboš byl nemocný a Jarda prý taky.

Středa

Sraz ráno v Pardubicích v sedm hodin. Jeli jsme tedy ve třech. Já, Vráta a Milan. V Jaroměři jsme se stavili v Lidlu dokoupit trochu jídla. Směr byl jasný - parkoviště na Pomezních boudách. Počasí vypadalo hezky, jasno a mrazivo, ale na hřebenech Krkonoš jsme viděli rychlou oblačnost. Z parkoviště na Pomezních Boudách jsme vyrazili kolem 10 dopoledne.

Parkoviště na Pomezkách.

Rozcestník na hranicích.

Nasměrovali jsme se po modré polské turistické cestě a hned do pokce na hřeben. Přeci jen s plnou polní a po lenošivých vánocích se šlapalo ztuha.Po chvíli jsme odládali ze sebe oblečení - bylo nám poněkud horko.

Milan šlape.

Já a Vráťa.

Krásy počasí.

Konečně jsme došli na vrchol hřebenu přezdívanému střecha a odměna byla první tisícovka Čelo 1269 m.n.m. podle geologického rozdělení jde o vedlejší vrchol a tak do mého seznamu tisícovek jsem si ji zapsal, ale nezapočítal - tam započítávám jen hlavní vrcholy.

Vrcholová značka i s nějakým značícím zařízením.

Milan se moc netváří - přeci jen vždy začátek výšlapu je boj.

Počasí se zlepšovalo. Byl silný vítr a tak oblačnost se trhala a rychle mizela v dálce.

Po hřebenu jsme se dostali další vrchol Tabule 1282 m.n.m. a ten už je hlavní vrchol a já měl radost, že si mohu zapsat a připočítat další 1000. Počasí ještě nebylo jasné, ale častěji se to trhalo.

Naš další vrchol Tabule 1282 m.n.m. - vrcholové foto.

Umění větru a mrazu, v dálce uprostřed vykukuje Sněžka.

Pohled na hřeben co nás čeká. Trochu slezema a před dalším stoupáním bude odměna v podobě chaty Jelenky. Kopec co nás pak čeká je Svorová Hora.

Cestou malé zahřátí.

Na chatě Jenlenka jsme si dali svačinku a chvilku odpočinku. Ale ještě nás čekala dlouhá cesta tak jsme kolem 12 hodiny opět pokračovali v cestě.

Chata Jelenka.

Polévka a pivo Trautenberk.

Vraťa si dopřává.

Čekalo nás stoupání a tak jsme dupali a dupali. Počasí bylo skoro bez mráčku, ale jen ten vítr na hřebenech byl docela silný. Cesta byla sněhová až ledová - ušlapaný sníh a po chvilce jsme konečne vrchol další 1000 na Svorovou horu 1411 m.n.m. Je to hlavní vrchol tak opět zapsáno do mého seznamu.

Mé vrcholové foto na Svorové hoře 1411 m.n.m.

Pohled ze Svorové hory na vrchol Tabule (začátek hřebenu) a vrchol Čelo (vlevo na koci hřebenu) a celý hřeben zvaný Střecha.

Pohled ze Svorové hory na hřeben co nás čeká a nejvyšší místo Sněžka.

Ze Svorové hory nás čekal Obří hřeben a pak už jen stoupání na Sněžku 1603 m.n.m. kde bylo opravdu větrno. Čím víš tím víc větru. Lanovka nejezdila a i přesto tam bylo dosti lidí. Byla to naše další 1000, kterou už v seznamu zapsanou mám. Dolů jsme šli po řetezech a bylo to pěkně uklouzané a hlavně ten silný vítr hodně znepříjemňoval sestup. My jsme s toho měli srandu, ale turisti v kozačkach, riflích a podobně - jim do smíchu nebylo.

Na Obřím hřebenu.

Sluníčko pálí, ale funí o 106.

Výtvor přírody.

Milan a poštovna.

Naše vrcholové foto na Sněžce.

Pohled ze Sněžky na řetězy a v dálce další náš cíl Studniční a Luční hora.

Po řetězech to dolů byl zážitek.

Řetězy ze Sněžky.

V Obřím sedle už vítr uklidnil a jen lehce foukalo. Šli jsme dál směrem k Luční boudě a kousek před ní jsme to vzali vlevo a dali směr Studniční hora. Jak bylo vidět víš na poletujícím sněhu, že s přibývající výškou opět bude větrno. Vráťa dal směr tak aby nám vítr cestou na horu foukal do zad. Vítr jsme čekali, ale byl pěkně silný. Já měl velký batoh a stačilo se jen lehce pootočit a vítr mě skoro otočil a já málem spadl. Co jsem pak našel za informace tak hlásili na hřebenech vítr až 125km/h - opravdu to hodně foukalo. Když jsme koněčně došli na vrchol naší další 1000 na Studniční horu 1554 m.n.m. tak jsme udělali jen pár fotek a rychle mazali do Modrého sedla a ke kapličce, kde bylo lehké závětří a mio si tam odpočinuli. Já si lépe oblékl. A dále jsme pokračovali na naší další 1000 a to Luční horu 1555 m.n.m. tam jsme také jen udělali foto a rychle mazali dolů do závětří.

Kousek od Luční boudy.

Zde už vítr sílil.

Fouká, fouká.

Vráťa nás vede na vrchol.

Hurá jsme na Studniční hoře 1554 m.n.m. a ten šílený vítr nění vidět.

Milan na Studniční hoře a v pozadí Sněžka.

Vráťa se snaží vzdorovat větru na Studniční hoře a v pozadí Sněžka.

Já na Studniční hoře a v pozadí Sněžka. Stojím křivě aby mě vítr neshodil.

Vráťa pózuje a rychle frčíme dál do Modrého sedla.

Vrcholové foto Luční hora 1555 m.n.m. Milan já, Sněžka a Studniční hora.

Pomalu zapadající slunce z Luční hory 1555 m.n.m.

Z Luční hory jsme spěchali dolů aby jsme už konečně nebili na to pořádném větru. Sešli jsme na Bílou louku a zkratkou na Stříbrné návrší, ale cestou jsme museli přeskočit Bílé Labe. Dále po zimní cestě na Stříbrné navrší 1432 m.n.m. což je ale vedlejší vrchol. Dál po cestě kolem další tisícovky Stříbrný hřbet 1490 m.n.m. až k hranicím s Polskem až dolů k Šindlerově boudě. Tam jsme šli už za tmy, ale jak je v ziměn jasno tak je krásně vidět. V hotelu Špindlerova bouda nebyli zrovna úplně laskavý a měli tam na pilno s večeří k polopenzemi a tak jsme si dali jen svařák, pivo, čaj a trochu se tam ohřáli.

Z Luční hory rychle dolů.

Přes Bílé Labe.

Nechci si šlápnout do té vody.

Údolíčko Bílého Labe.

Stříbrné návrší, v pozadí Sněžka, Studniční hora a Luční bouda.

Když jsme se nejedli v hotelu (jak ochota tak i ty ceny nás odradili), tak jsme byli hladový a tak jsme zalezli do lesa a našli místo na bivak a hlavně uvařili něco s snědku. Já si ohřál tuňákový salát - hmmm ten bodnul. Pak jsem si ohřál ledový čaj co mi dosti zkrystalizoval a uvařil normálni čaj do termosky aby mi do rána nazmrznul. Kluci taky uvařili dobroty k jídlu. Milan si uvařil fazole. Kolem půl osmé jsme zalezli do spacáku a šli spát. Já prvně zkoušel můj bivakovací pytel a dobrý, ale mohl být větší. Večer bylo kolem -6°C a ráno -7°C. První vstal Vráťa a nás tak nějak vzdudil. Myslím si že jsme vstali kolem půl osmé a pomalu si začali vařit snídani. Já si dal ovesnou kaši a čaj se sušenkou. Pak jsme vše zabalili a vyrazili na další část našeho plánu.

Milan vaří večeři a já už papám.

Dobrou noc.

Snídaně.

Vráťa vegetí.

Ranní balení.

Další náš plán byla další 1000. A to byla hora Malý Šišák. Hora byla přímou nad námi, ale nevedla tam žádná cesta. Cestu nám opět určoval Vráťa. Spíš cestu necestu. V lese to šlo, ale jak se objevovala kleč tak to balo čím dál horší. Přes kleč jsme museli přelézat a přecházet ji. Pak jsme se dostali na veklé kameny a mysli jsme, že máme vyhráno. Po kamenech to šlo ale klečová oblast byla ještě několikrát. Až vršek byl opravdu kamenný. Hůrá stáli jsme na naší další a v plánu posleední 1000. Byl to Malý Šišák 1440 m.n.m. Dál jsme zněj sešli o trochu lepší cestou na polskou turistickou zimní cestu. Přeci jen sestup byl o něco lehčí.

Zde to ještě šlo.

Hmm, kudy to vezmeme?

Asi nejsnadnější cesta.

Musíme přes kleč.

Vráťa nám prošlápává cestu - už je vidět kammená část.

Věříme těm větvičkám.

Vrchol pořád v nedohlednu.

Vylezli jsme výš a konečně vidíme vrchol - ještě kousek to je.

Po kamenech je to trochu lehčí - vlevo je vidět Špindlerovka.

Zase kleč.

Kameny na vrcholu.

Vrcholové foto Vráťa a já na Malém Šišáku 1440 m.n.m.

Milan na Malém Šišáku 1440 m.n.m.

Sešli jsme do sedla na polskou zimní červenou turistickou cestu a pokračovali jsme po ní dále až ke skále Polední kameny, kde jsme di dali malou pauzu a Vráťa vylezl na vrchol kamenů. Pak cestou kolem jezera Wielki Staw a Maly Staw až na polskou chatu Slezská bouda. Tam jsme opět dali malou pauzu a pokračovali kolem Sněžky, přes Obří hřeben a Svorovou horu na chatu Jelenka.

Polední kameny.

Vráťa pózuje před kameny.

Vráťa na vrcholu a fotí nás.

Nad Wielkim Stawem.

Maly Staw, v dálce Sněžka a vpravo Studniční hora.

Kolem Malého Stawu asi někdo ukradl zábradlí.

Sněžka - nefouká tak lanovka jezdí.

Milan před Slezskou boudou.

Vráťa pod Sněžkou.

Já při obcházení Sněžky.

Sestup ze Sněžky na Obří hřeben - klouzalo to.

Konec Obřího hřebenu.

Na Jelence bylo celkem plno, ale dali jsme si pivo a jídlo. Borůvkové knedlíky, klobásu, kuřečí řízky. Odpočnuli jsme si a pak už jen seběhli po červené turistické značce dolů na Pomezní Boudy. Tak desli do auta a frčeli domů.

Na Jelence.

Náš pozdní zasloužený obídek.

Trasa první den.

Trasa druhý den.

Závěr

Myslím, že se akce povedla a všem se líbila. Co Vráťa parádně naplánoval tak jsme realizovali. Zdar a opět na dalších výpravách.

Zpět na rok 2016.

Zpět na hlavní stránku.