Kralický Sněžník
17.11.2016
Zpět na rok 2016. Zpět na hlavní stránku.
Jako každoročně jsme naplánovali podzimní výšlap. Letos už to byl pátý "Nechťácký" podzimní Kraličák. Počasí nehlásili moc dobré i přesto se přihlásilo hodně lidí. Sraz byl v 6:30 v Pardubicích u Uni hobby. Tam jsme se sešli většina. Opět pár lidí se ráno omluvilo. Z Pardubic jsme vyrazili 5 auty. Cestou jsme za Žamberkem potkali další auto z Hradce a v Dolní Moravě jsme se sešli s další části výpravy o dvou autech z Chrudimě.
Počasí zatím bylo v pohodě. Mraky byli nízko a bylo lehce nad nulou bez větru.
Přesně v děvět hodin vyrážíme z parkoviště v počtu 25 lidí. Jdeme po silnici s chatě u slona, kde přecházíme most nad řekou Moravou a frčíme do kopečka po modré turistické. Doražíme k rozcestí Pod klepáčem, kde si dáváme první rychlosvačinku v podobě zeleninky.
Pak po červené už začínáme stoupat lesní cestičkou, která je lehce pod sněhem a docela klozuže. Dál je kousek rovinky a docházáme na hranici s Polskem. Cesta byla pod mokrým sněhěm, kousek mokrý a kousek zledovatělí. Když jsem měl v batohu mačky (stoupací železa), tak jsem je nasadil a šlo je sedna báseň.
Po hranici opět stoupáme a stoupáme až dorážíme na vrchol Klepý, kde je rozhledna. Na klepáči jsme si opět dali malou pauzičku. Ani tam moc nefoukalo, ale pár lidí šlo na vršek rozhledny a tam už bylo dosti větrno. Dali jsme si tam tatranský čaj, klasický čaj, perník. Jen chvilku a frčeli jsme z rozhlednu opět dolů.
Ze sedla Puchača jsme nešli dál po lehké červené, ale po zelené polské cestě. Tak hned začínala nástupem na do kopečna na zahřátí. Šli jsme přes Hraniční skály a Malý Sněžník a pak dolů na lesní polskou cestu. Směr jsme měli na chatu Schronisko, ale kousek před ní jsme dali zkratku na hranici a na červenou českou turistickou cestu.
Zpátka na hraniční čáře, kde jsme se napojili a českou červenou turistickou cestu nás už čekalo jen stoupání a stoupání na vrchol Kralického Sněžníku. S přibývající výškou byla cesta více zmrzlá a začalo pěkně funět.
A konečně jsme všichni došli na vrchol. Kde jsme na sebe čekali schovaní za kupou kamení - bývalá polská rozhledna. Na vrcholu jsme udělali společnou fotku a frčeli dál, ale už sestupovou trasou.
Cesta od pramene Moravy ke soše slona byla docela vetrná, zmrzlá. Prostě paráda.
U slona opět společná fotečka. Michal s Dájou nám připravili malé překvapení. Ve sklepě bývalé české chaty nám uvařili svařáček. Bodnul tam. Bylo tam závětří a tak jsme si to tam chvilku užili. Ale vylézt ven a na to větrno se nám nechtělo, ale rychle jsme frčeli dolů do lesíka, kde bylo závětří. Pak už jsme klesali k chatě Franciska a chatě Sněžná, přes lavinový žlab dolů a dolů.
Poslení pauzička nala na rozcestí Pod Vilemínkou. A na závěr nekonečná asfaltová cesta k parkovišti. K autu jsme došli ve čtyři odpoledne. Cestou dole v údolí malinko mrholilo a tak jsme došli trochu mokrý. Všichni jsme došli společně.
Z Dolní Moravy část lidí frčelo do pivovaru Clock v Potštějně, kde si ochutnali pivo a nějaké koupili a pak jsme se všichni sešli v motorestu v Česticích, kde měli zvěřinové hody a tak jsme se parádně nadlábli. Myslí, že se všem výšlap líbil a byli hezky unavení. Tak opět za rok.
