Horská výzva Krkonoše

24.9.2016

Ukecal mě

Vráťa mě ukecal, abych si s ním šel zaběhnout Horskou výzvu do Krkonoš, že poběží tu střední trať. Vráťa s rodinkou byli zrovna na podzimní dovolené v Peci pod Sněžkou a tak to měl na start, co by kamenem dohodil. V pátek skočil pro registrace a vzal i pro mě.

Sobota

Na závody jsme jeli také celá naše rodinka a tak jsme museli vstávat velmi brzy a bychom tam byli včas. Dorazili jsme do Pece pod Sněžku celkem včas a zaparkovali jsme na parkovišti u sjezdovky Javor. Kousek od startu závodu. Šli jsme se projít a byla po ránu celkem zima. Hedvika s dětmi se šla zaregistrovat na závod "Pochod s mixitkou" což byl takový rodinný nadační závod - pochod. Blížila se pomalu devátá hodina - start našeho závodu. Dorazil Vráťa a já se šel přestrojit a připravit se na závod.

Za chvilku jsme na startu a poslední foto před startem.

Start

Pak jdeme s Vráťou do startovního davu. Vpředu tak poštěkávala sebranka psů, co se těšili na závod v kategorii dogtrekking. Start byl taková nějaký, nikdo nechtěl odstartovat a nějak jsme čekali na povel nebo ránu až pak jeden pán vpředu ze závodníků zavelel tak jdeme a dav se rozeběhl.

Startovní pole.

A už frčíme do kopce.

Začátek byl po asfaltce do kopečka, ale celkem to šlo. Celý týden před závodem jsem měl nateklé levé koleno a tak jsem nevěděl jak to dám a jak se koleno bude chovat. Tak jsem se snažil to koleno šetřit. Běželi jsme s Vráťou společně, i když jsme si řekli, že jedeme každý sám za sebe.

Pochod s Mixitkou

Hedvika a moji kluci se přihlásili do nadačního běhu - pohod s Mixitkou. Byl to krátký okruh, výšlap na hřebínek Krkonoš. Vybíralo se na nemocného kluka.

Start nadačního běhu.

Moji kluci na hřebínku v Krkonoších. V pozadí Sněžka a vlevo dole Pec pod Sněžkou.

Trasa HALF

Já s Vráťou jsme chvilku po startu frčeli na hřebínku a pak se běželo celkem po rovince, ale po asfaltce což není úplně příjemné. Pak kolem Tetřeví boudy a pořád po asfaltce pod Liščí horou. Pak z asfaltky jsme odbočili doprava na cestičku a začali jsme opět stoupat. Tam Vráťa zabral a začal předbíhat další závodníky a kousek mi utekl. Snažil jsem se ho držet, ale šlo mi to velmi špatně. Ale na Dvorské boudě jsem ho dohnat s vypětí všech sil. Pak na „Chalupa Na Rozcestí“ a doleva lehkým sestupem kolem hory Stoh. Pak dlouhým pozvolným sestupem až do Špindlerova Mlýnu. Tak byla občerstvovačka a kontrolní bod. Těšil jsem se dát si konečně něco do žaludku. A napít se. Vráťa se ještě trochu zdržel a tak jsem šel o chvilku napřed. Ale za dvě ulice mě Vráťa dohonil. Po Špindlu jsme pak šli docela prudký chodníček a tam mi to docela šlapalo po dodání energie a tak jsem začal valit a někde tam jsem ztratil Vráťu. Pak lehký traverz do Svatého Petra a pak pomalu směrem na Kozí hřbet. Docela mi to tam šlapalo tak jsem tam předběhl pár závodníků. Pak to docela začalo stoupat a chvilku to trvalo, než jsme vylezli na hřeben. Pak na rovince jsem se chtěl rozeběhnout a problém - křeče do lýtek a do holeně. To nebylo dobré, jak jsem měl celou dobu mikinu tak jsem dosti potil a vypotil jsem moc soli. Už jsem viděl Luční boudu, kde je občerstvení a sůl - kousek to ještě je. Snažil jsem se klusat, ale moc to nešlo. Ptal jsem pár lidí jestli nemají sůl - neměli. Pak mě napadlo si olíznout ruku a otřít si čelo a opět líznout. Čelo jsem měl hodně slané a tak jsem si tímhle pomohl a pak ještě tváře - bylo tam dosti soli. To mi pomohlo překonat krizi a doklusat na Luční boudu. Tak jsme si dal tunu soli a nějaké to občerstvení, pití a frčel jsem dál. Té soli jsem dal asi dost - cítil jsem to v žaludku, ale nechtěl jsem to podcenit. Doklusal jsem na sedla nad obřím dolem, kde bylo opravdu hodně, ale hodně moc lidí a taky na cestě na Sněžku a i na Luční boudu. Tak jsme odbočili dolů do obřího dolů. Sestup byl nepříjemný, ale od Špindlu se mi to koleno nějak zpevnilo. Ale stejně jsem se snažil to koleno lehce šetřit. Když už jsem sestoupil do obřího dolů, tak jsem zavolal Hedvice, že už jsem dole, aby mě čekali v cíli. Ještě kousek to bylo seběhnout dolů údolíčkem. Konečně jsme u lanovky a ještě kousek dolů na křižovatku a doprava ke sjezdovce Javor, kde byl cíl. Tak už mi to moc neběželo. Už jsem viděl cíl a proběhl jsem kolem jedné chaty (byla to chata horské služby) a za ní na mě čekala Hedvika s dětmi a Erika s malou. Já jsme jen proběhl, protože jsem je neviděl. Tomík ale zakřičel - hele tatínek. Tak se za mnou rozeběhli a Lukášek to vydržel běžet semnou až do cíle.

Hedvika s Erikou a dětmi schované na sluníčku za chatou horské služby.

Hurá jsem tedy v cíli. Čas 4 hodiny a 33 minut a 14 sekund. Napil jsme se a oddech si a šli jsme zpět k chatě horské služby, kde byla Hedvik a s Erikou. Chvilku jsme si oddechl a pak se přestrojil.

Já chvílku po doběhu do cíle.

Čekali jsme ještě na Vráťu a ten se za chvilku také objevil a do cíle si vzal sebou svou dceru a dali to společně. Taky měl suprový čas. Vráťa to dal za 5 hodin, 14 minut a 29 sekund.