Hallstattské ferraty

29.9-2.10.2016

Původní plán

Původní plán byl v třech na Triglav, ale Milan nedostal dovolenou, protože kolega byl nemocný a nestihl se rehabilitovat. Tak jsme zbyli na akci dva - já a Jarda. Tak jsme navrhovali záložní plán a ten jsem nahodil na ferraty v okolí Hallstattu. Sháněli jsme ještě někoho sebou a den před odjezdem náš kámoš dohodil jeho kámoše - Kubu.

Odjezd

Ve čtvrtek jsme to zabalili po obědě v práci a vyrazili. Já jel do Pce pro Kubu a malý nákup a vyměnit peníze a Jarda jel domů balit věci. Okolo půl druhé jsme vyráželi z Přelouče. Nepříjemná byla zácpa v Havlíčkově Brodě, kde jsme se zdrželi tak hodinu. Ale pak jsme už frčeli co to šlo.

Kluci si zpříjemňují chvilku v koloně.

Budějovice jsme raději objeli a v Kaplicích jsme potřebovali být před 18 hodinou, abychom dobrali plyn. Stihli jsme to a po natankování jsme ještě na hranicích dokoupili dálničku a piva. Bagety tam neměli tak jsme museli do vedlejší benzinky. V obchodě Free shop mě jedno pivo omylem drklo o košík a prasklo - tak nás pěkně nahodilo - smůla. Nasedáme do auta a frčíme dál za hranice. Po cca 15km najíždíme na novou dálnici, kde je sice omezení na 100km/hod, ale pořád frčíme. Pak 130km/hod do Lince a pořád dál - cesta utíkala docela dobře, ale v kempu máme být do 20 hodin večer. Po sjetí z dálnice celkem provoz opadnul a tak jsme frčeli co to šlo a do Hallstattu do kempu jsme dojeli v 19:55. Akorát na čas. Vybrali jsme si místečko a postavili stany. Pak Jarda prohlásil, že při rychlém balení zapomněl spacák - tak jsme se mu trochu s Kubou vysmáli. A pak hledali pro něj nějaké řešení. Jarda měl svůj stan pro jednoho a ještě Žďárák a karimatku. Najedli jsme se a šli se projít do centra Hallstattu. Jarda prohlásil, že noc bude dlouhá a tak musíme jít pozdě spát. Kolem desáté uleháme. Jarda má na sobě snad všechny jeho věci a ještě jsem mu půjčil dvě mini deky, co vozím v autě.

Pátek 30.9.2016

Ráno Jarda brzy vstává a tvrdí nám, že celou noc nespal a že mu byla veliká zima. Ale my jsme ho v noci slyšeli, jak občas chrápal, tak se trochu musel vyspat. Posnídali jsme v budově kempu, kde bylo teplíčko.

Jarda po noci bez spacáku.

Foto kempu v Hallstattu.

Po snídani jsme sbalili pár věci na lezení a frčeli autem do sedla Postalm, kde nás trochu překvapilo, že tato cesta je placená - 5 EUR na osobu, tak platíme a frčíme na parkoviště o kousek výš, kde se jde na začátek ferraty. Strojíme se, ale když vidíme asi tři Rakušanky jak jdou v tričku a kraťasích tak přehodnocujeme naše oblečení. Jak jsme z noci byli vymrzlí tak se nám do krátkého moc nechtělo, ale přeci jen jsme se hecli a udělali jsme dobře. Na parkovišti jsme potkali další Češi, co zde spali. Tak vyrážíme. Cesta od parkoviště je trochu nepříjemné klesání a po chvilce dojdeme k začátku ferraty.

Postalmklamm

Zde nákres ferraty.

Výškové převýšení 350m, oficiální čas 3 hodiny, obtížnost D (varianta F). Varianta F byla nad naše síly.

Společné foto před ferratou.

Hned na začátku je mostík s dřevěnými latěmi. Na první pohled nic těžkého dokud jsme na něj nenastoupil. Dřevěné prkýnka přivázané na dvou lanech jsou dosti volná a udržet na nich rovnováhu je dosti těžké. Je tam ještě natažené horní jistící a pomocné lano, ale je taky volnější a tak moc na rovnováhu nepomáhá. Pomalu se celou lávku přešel. Pak šel za mnou Kuba. Ten prvních pár kroků šel jako by nic, ale když se zastavil tak najednou poznal, že rovnováha je problém. Pak šel Jarda a také se mu ten mostík nezamlouval - rovnováha problém.

Jdu první a je to pro mě dosti nestabilní a náročné na rovnováhu.

Kuboj to jde lépe.

Jarda v půlce mostíku.

Pak byl kousek cesty nad roklinkou v pohodě, ale pak přišla ta soutěska a ferrata vedla na levé straně. Začínalo to být zajímavé. Nic lehkého, ale pěkné exponované nad soutěskou. Byl to traverz. Došli jsme k lanovému mostíku, ale lana byli daleko více napnuté tak to celkem šlo přejít.

První ostřejší úsek.

Jarda zkušený ferratista to má na háku.

Druhý mostík.

Za mostíkem opět pěkný úsek - pěkná stěnka.

Pohled dolů do rokle - dno není vidět, ale pár desítek metrů to je.

Pokračování bylo po druhé straně skály. Jeden úsek byl mokrý jak tak stékala voda po skále, což trochu přidávalo na obtížnosti. Pokračujeme dál a v dálce vidím další mostík, ale jen jedno lano. Nemáme z toho moc dobrý pocit. Dolézáme k němu a opravdu. Soutěska není moc široká, ale po jednom laně se půjde velmi špatně. Chytám se za lano a natahuji jednu nohu abych udělal rozkrok - málo musím se pořádně naklonit a pak to přelézám. Jarda to také dává a Kuba úplně s přehledem.

Nepříjemné slézání po železech.

V dálce další mostík, jenom jedno lano? Ano opravdu jen jednolonový mostík přes rokli.

Opět pěkný traverzík a poslední mostík, ten byl v pohodě. V dálce vidíme nad soutěskou ty Rakušanky co šli před námi, jak stoupají po stráni. Aspoň víme kam vede cesta dál.

Poslední mostík byl v pohodě.

Také začínáme stoupat nad soutěsku po prudší stráni a občas nějaký skalnatý úsek. Pak už konec lan a frčíme po cestičce pořád výš. Trochu jsme ztratili cestičku, ale pořád stoupáme. Došli jsme ke skále na původní cestičku, ale nevíme, zda vlevo nebo vpravo. Koukáme do mapky a jdeme vlevo. Po chvilce dojdeme opět ke skále a na rozcestí ferrat. Zde se dá pokračovat úsekem obtížnosti D nebo si to může člověk zkusit obtížnosti F. Jdeme se podívat na F. Kuba to jde zkusit první.

. .

Vlevo je Déčkový úsek a v pravo úsek F - na pohled to vypadá dobře.

Kuba to jde zkusit první. Dostává se pod převis a postupně za polovinu převisu, ale po chvilce to vzdává a jde dolů.

. .

S Jardou koumeme trasu F, Kuba jde na to.

Kuba v půlce převisu.

Jarda se chvilku díval a pak jde napřed po Déčkovém úseku. Pak to zkouším já. Raději bez batohu. Dostávám se pod převis a pak jdu do toho. Je to velmi namáhavé. Jsme půlce převisu - odsedávám si. Pak jdu dál pokouším se, ale na další lano se nedostávám - chybím si jen jednou přehmátnout, ale nešlo to. Opět frčím do půlky převisu. Odpočívám a dávám druhý pokus. To už jsem se dostal na druhé lano na vršku převisu, ale nám dost sil abych to cvaknul. Snažím se, ale pak to vzdávám a nepříjemné sjíždím po ocelovém laně ke spodnímu uchycení. Vzdávám to - nedávám to a i slézt dolů nebylo jednoduché.

Jarda frčí po Déčkové trase.

. .

Mé pokusy to vylézt (obtížnost F) - je to hodně fyzicky náročné.

Zuby nechty se snažím, ale prostě to nedám.

Pak se o druhý pokus pokouší Kuba. Ten se dostává k uchycení na konci převisu, ale nedokáže si tam podat a cvaknout karabinu. Kousek sjede a na druhý pokus si připraví tvrdou odsedku a dokáže ji cvaknout na konci převisu. Odpočívá a tak jsem myslel, že bude pokračovat dál, ale on že by to dál už nevydržel a tak taky opatrně slézá.

Kuba a jeho druhý pokus.

Tak jsme si zkusili obtížnost F a tu nějak nedáváme. Tak to oblezeme klasickou ferratou obtížnosti D. S tou jsme měli velké problémy, protože veškerou sílu jsme nechali na tom pokusu zdolat úsek F. Jarda jak šel napřed tak už na nás čekal na konci ferraty a já s Kubou se tam s vypětí sil dostali.

Konec ferraty je pěkný i exponovaný.

Oddechli jsme si a šli zpět k autu. Cesta nám trvala cca 20 minut. Na parkovišti jsme si dali obídek a chvilku vegetili. Pak jsme nasedli do auta a frčeli zpět. Projížděli jsme kolem ochodu Spar a tam se Jarda chtěl stavit a podívat se po nějakém spacáku nebo dece. Prošli jsme celý obchod, ale po něčem takovém ani náznaky. Tak si koupil šampón co také zapomněl a jdeme ke kase. A ejhle nějaký asi doprodej. Polštář a něco podobného. Rozměry 140x200cm tak to nebude polštář, ale asi nějaká deka. Kolik, že to stojí 12 EUR - ne to ten polštář a deka je za 20 EUR. Jarda obchází ještě celý ten regál, jestli tam není něco podobného, ale není. Vzpomíná na to, jaká mu byla v noci zima a bere deku - spíš peřinu sebou ke kase. Za 20 EUR mi ta zima nestojí.

Relaxujeme na parkovišti po obídku.

Pak pokračujeme v cestě k městečku Gosau a dál až k jezeru Gosausee, kde parkujeme a na lehko se balíme na krátkou ferratu.

Gousausee a v dálce Dachstein.

LASERER

Zde nákres ferraty.

Výškové převýšení 60m, čas 50 minut, obtížnost C.

Mapka ferraty.

Ta hladká stěna vpravo nad stromy nás čeká.

Cesta k ferratě trvá jen pár minut a jsme u ní. Je hezky a tak tam pár lezců na ferratě už je. Oblékáme se a do sedáků a vyrážíme. Nejprve se leze mezi silnicí a vodní hladinou, pak se po žebříku vylézá nad silnici a po chvilce ferrata pokračuje pěkným mostíkem tvořeným ze dvou natažených lan nad sebou. Dohnali jsme dvojici Čechů, co slečna zde byla poprvé, ale celkem ji to šlo. Pak jsme si dali po jednom mostík my. Kousek za mostíkem ještě pár desítek metrů a konec ferraty. Ferratka byla zajímavá, pěkná a pražilo tam sluníčko tak nám bylo dost teplíčko. Pak jsme pokecali s těmi spolulezci a dali na sebe kontakt – poslal jsem jim pak foto. Kocháme se okolím jezera a pohledem na ledovec Dachstein a jejím vrcholkem.

Kousek nad hladinou jezera - je asi pěkné hluboké, protože dno v nedohlednu.

Pěkný a hlavně docela pevný žebříček.

Jára na konci žebříčku studuje pokračování cesty.

. .

Zde je kousek Céčkového úseku, ale jde to až na ty ten úsek co zde nějak nejsou železa.

Lanový mostík - Kuba už má půlku za sebou.

Jarda před půlkou, kde se musí člověk otočit a koukat na druhou stranu a ještě se přecvaknout.

Posledních pár metrů ferraty.

Spolulezci co lezli před námi. Šárky to byla první ferrata - pěkný výkon.

Pak to balíme a jedeme zpět do kempu da Hallstattu. Jsme hladový a tak jdeme vařit. Jarda, ale vytáhl velkou konzervu masa a noky. Tak jsme mu pomohli uvařit omáčku a ohřát maso a noky. Pak jsme si to podělili a vše spráskali - sice to byla porce pro pět lidí, ale trochu s obtížemi to vše zmizelo. Už jsme se nemuseli ničím dorážet. Omáčka byla výtečná jako vždy od Jardy.

Vaříme a těšíme se na výtečnou gulášovou omáčku.

To je ona - sbíhají se mi sliny, když si na ní vzpomenu.

Když nám slehlo tak jsme se šli umýt a pak na výlet do centra Hallstattu. Tam jsme se stavili v jedné hospůdce na pivo. Dali jsme si každý dvě, ale cena cca 100kč za pivo byla dosti krutá. Dopili jsme a frčeli zpět do kempu a chrnět.

Krásné městečko Hallstatt - město je zařazené na seznam UNESCO.

Sedíme v Hallstattu na náměstíčku a čekáme na pivečko. Cena 3,4 eur byla za obyč pivo my ho měli za 3,7 eur, ale bylo dobré.

Konečně si vychutnáváme pivo Zipfer a pěkný výhled na spolusedící.

Sobota

Ráno vstáváme kolem sedmé, jdeme si uvařit snídani. Jarda si pochvaloval, jak se mu výtečně spalo s tou jeho novou peřinou. Pak balíme věci a jídlo na celý den a popojíždíme na nedaleké parkoviště. Tam už skupinka asi Němců se strojí a připravuje na ferratu. My také se strojíme a balíme. Jarda prohlásil, že né aby jsme závodili s tou skupinkou před námi - nejsme na závodech. Vyrážíme tedy za nimi cestou k nástupu na ferratu. Kousek do kopce to byl a postupně předcházíme celou skupinu.

SEEWAND

Zde nákres ferraty.

Výškové převýšení 750m, oficiální čas výstupu 4,5 hodiny, obtížnost D/E. (dali jsme to za cca 2,5 hodiny)

Mapa ferraty s popisem úseků.

Cesta k ferratě je pěkne značená.

Stěna vypadá dosti hrůzostrašně

Hezký pohled k jezeru - už jsme pár metrů nastoupali a to jsme na startu ferraty.

U nástupu na ferratu si oblékáme ferraťák a jedna dvojice Čechů zrovna nastupuje na lano. Přejeme jim hodně štěstí. Jsme připraveni a chvilku po nich se také cvakáme na lano. Hned první metr je dosti ostrý, ale tak nějak se to dalo. Ale jinak to celkem šlo. Nepříjemné bylo to, že občas něco kolem prolétlo - šutr. Jak na ferratě bylo pár lidí tak někdo něco omylem poslal dolů.

Po pár metrech na ferratě - dole je vidět na začátku jak se připravuje další skupina lezců.

. .

Pohled nahoru - ještě pár set metrů a jsme nahoře.

Jarda dolézá za námi.

Krásný výled na Hallstattské jezero a městečko Hallstatt.

Po chvilce docházíme k odpočinkové plošince, kde dvojice Čechů odpočívá. Taky dáváme pauzu a malou sváču. Předbíhá nás nějaký starší pán a jak spěchá tak posílá dolů nemilí velký vzkaz - cca 1kg šutr, pak se otočí a křičí něco dolů. No a tento pán teď leze nad námi? Nebylo to příjemné zjištění. Do svačíme a lezeme dál.

Svačinka a společné foto já s Jardou.

Občas jsou i trochu lehčí pasáže, ale pak se to o trochu přiostří. Ale pořád nejsem v tom nejtěžším úseku.

Jo to je ten ostřešjí úsek.

Není to nádhera - ten pohled dolů.

Počasí bylo nám vyšlo a tak se kocháme a stoupáme.

Kuba traverzuje.

Jarda traverzuje - není to jednoducé místo.

Konečně dolézáme pod nejtěžší úsek nazývaný 100m pilíř. Odpočíváme a čekáme, až ty před námi trochu odlezou. Pak jdeme na to. Cestou byli pěkné těžké D úseky a i pěkně exponované a vzdušné a nějak nechtěli končit. Přeci jen 100 metrů je 100 metrů.

. .

Jarda kouká na 100m pilíř a já si fotím selfie s pilířem.

Kuba na pilíři.

Kuba si to žívá.

Jarda též si to dává na pohodu.

A pak konečně dolézáme na konec ferraty. Hurá dali jsme to. 100 metrový pilíř byl docela dlouhý a jsme rádi, že jsme nahoře. Toto byl poslední úsek ferraty. Oficiální čas výstupu je 4,5 hodiny a my jsme to v klidu vylezli za 2,5 hodiny. Pěkný to čas.

Hurá jsme nahoře.

Jardá šťaskný - jsme nahoře.

Kousek jsme popošli a hledali pěkné místečko na obídek a odpočine abychom měli pěkný výhled na ledovec a Dachstein. Dali jsme si vrcholovou Plzničku. Jarda si na ni vzpomněl až nahoře, ale já nezapomněl a táhnul ji celou dobu v baťohu. Obídek byl přesne ve 12 hodin. Já si dal můj oblíbený tuňákový salát. Chvilku jsme vegetili a pak frčeli dál k chatě Gjaidalm a lanovce. Po cestě dolů pod horou Krippenstein k osadě Krippenbrunn. Od ní po nepříjemné sjezdovce dolů a zkratkou až do Obertraum. Sestup byl dost prudký a velmi nepříjemný. Pak už jen podél jezera na parkoviště k autu.

Vrcholová plznička s Dachsteinským ledovcem v pozadí.

Kluci už slintají - po zaslouženém výkonu.

Cesta od ferraty k chatě Gjaidalm.

Procházíme kolem chaty Gjaidalm.

K autu jsme dorazili v 15 hodin a nasedli do něj a frčeli do kempu. Dali jsme si jídlo a rozhodli jsme se, že půjdeme ještě na další plánovanou ferratu hned nad kempem, protože jsme se cítili plný sil a zítra hlásili už déšť.

Echernwand

Zde nákres ferraty.

Výškové převýšení 290m, čas 1,5 hodiny, obtížnost D.

Mapka ferraty Echernwand.

Kolem 16 hodiny vyrážíme k ferratě. U nástupu Jarda hlásí, že si zapomněl helmu a tak ho pouštíme jako prvního. Začíná se žebříkem, kde se Jarda necvakal a když jsem vylezl nad žebřík tak už jsem Jardu ani neviděl. Nasadil brutální tempo. Po chvilce jsem ho dohnal a pak jsme zastavili aby nás došel i Kuba. Začátek ferraty byl v pohodě. Pak dál už byli trošku těžší místa a docházíme k obrácenému žebříku.

. .

Začátek ferraty echernwand, vlevo Jarda po jeho útěku ferratou.

Krásný pohled na městečko Hallstatt.

Nejhezčí místo ferraty – obrácený žebřík. Jarda leze první a užívá si žebříčku, pak já a pak Kuba. Kousek nad žebříčkem si dáváme pauzičku a čekáme, až odlezou lidi před námi. Dáváme jim náskok, abychom nemuseli pak v těžší pasáži čekat.

. .

Už vidíme ten krásný žebříček.

. .

Vlevo Jarda a vpravo Kuba na krásném exponovaném žebříčku.

O kousek dál se nám ukazuje stěna Seewand, kde jsme před dopoledne lezli krásnou ferratu.

Zde se také dělí ferrata na úsek s obtížností D a nebo C. Samozřejmě, že jdeme úsek D. Není to úplně procházka a je to Déčko docela znát. Je to plotna se železy a dává nám docela zabrat - hlavně je znát už únava. Po těžkém Déčku se cesty spojují a pak je tam ještě jeden obyčejný žebřík - Jarda se opět necvaká, říká nám, že je to jen obyčejný žebřík.

Zde začíná Déčkový úsek.

. .

Jarda si to Déčko úžívá.

Kuba dolézá déčko za námi.

Další žebříček - Jarda na pohodu bez cvakání - pod námí pár set metrů volného prostoru . Jardova odpověď: Vždyť to je jen žebřík.

Poslední úsek a jsme na konci ferraty.

Po konci ferraty se jde traverzem lesem a dojde se ke koci lanové dráhy - kousek od solných jeskyních. Je zde také krásná vyhlídka na celé Hallstattské jezero a na městečko Hallstatt - jsme přímo nad ním.

Zde konec lanové dráhy s restaurací a výtahem k vyhlídce a solným jeskyním.

Další vrcholová plznička - nesl ji nyní Kuba.

Odpočinek s plzničkou po ferratě.

Vyhlídka nad Hallstattem.

Výhled na stěnu Seewand (lehce vlevo) a konec městečka Hallstattu.

Jarda na vyhlídce a dole centrum Hallstattu.

Večer v kempu dopíjíme plzničky.

Celková cena

Jeli jsme 1044km, projeli jsme 84,4l LPG, za 1004Kč (+ 257Kč Rakouská dálnička) s průmernou spotřebou 8,08l/100km 15EUR na vzejzd na silnici Postalm (5Eur/osobu), cena kempu v Hallstattu bylo 120EUR za tři dny (1x auto, 2x stan, 3 osoby), tak tedy 13,33EUR den/osobu.

Zde nákres ferraty.

ZPĚT