Ferrata Kaiser Franz Joseph

16-18.9.2016

Pátek 16.9.2016

Vyrazili na tři etapy. Luboš a Járda vyrazili z práce po 14 hodině a frčeli si na motorkách.

Kluci na mají pauzu v Telči.

Já s Hedvikou jsme se vypravili až v 16 hodin a Petr s Katkou a Mílou to rozjeli až po 17 hodině. Cesta byla příjemná, ale přeci jen dlouhá. Kluci na motorkách dojeli před devátou večer a stihli majitele kempu aby převzali klíče od takové garážo buňky. Já s Hedvikou jsme dojeli kolem desáte večer. Přes hranice do Rakouska jsme nějak zabloudili a navigace nás táhla přes nějaké lesní asfaltky a nějak jsme se objevili v nějaké rakouské vesničce. A pak jsme prokračovali tak nějak podle plánu. Dali jsme si řízečky od Hedviky aby jsme měli dostatek energie a nějaké extra pivečko co přivezl Jarda.

Kluci vychutnávají řízečky.

Petr a spol. dorazili nějak před půlnocí. Ještě jsme trochu popili a nafouknuli si lehátka co byli místo matrací. Když jsem šle spát tak jsem se lehl a slyšel nemilí zvuk syčení. Ano nafukovačka byla píchlá. Tak jsem se snažil rychle usnout, než budu ležet na tvrdém - nevyšlo to a tak jsem spal cenou noc na rovném prkně. Hedvika a Jarda na tom byli stejně, jen Lubo si přivezl svou nafukovačku a ta děravá nebyla.

Dorazil Pert, Katka a Míla.

Plánují cestu na Hochschwab.

Sobota 17.9.2016

Ráno jsem se probudil a pospával až někdo vstane nebo bude světlo. Překvapilo mě, když Jarda ráno vstal a otevřel nám dveře ven jaké bylo světlo - měli jsme tam venkovní rolety a tak bych na světlo čekal marně. Petr s Katkou a Milanem a Hedvikou měli v plánu vyrazit na Hochschwab hned ráno, ale ono mírně pršelo tak nespěchali a vyrazili až kolem deváté.

Snídáme.

Po deštíku je oblačno.

Vyrážení ja Hochschwab.

Recepce kempu.

Já s Jardou a Lubošem jsem měli v plánu jen nejdřív k městečku Eisenerz na ferratu Kaiser Franz Joseph, ale když mělo být deštivo tak jsme to přehodnotili. Češi co byli s námi v kempu nám doporučili ferratu co byla kousek od kempu, asi 20 minut autem a hned u parkoviště. Tak jsme prošli kemp a frčeli tam do vesničky Wegscheid, kde jsme zaparkovali u hospody pošta nebo tak nějak. Po příjezdu tam zrovna docela pršelo a ještě u cesty k ní byla nějaká cedule. Ferrata zavřená - probíhá zde lovecká, stříli se ostrýma. Tak jsme to tedy zavrhli a že s pojedeme podívat k městečku Eisenerz a objedeme pohoří Hochschwab a projedeme místa kam jezdí na vodu. Wildalpen atd.

Vodní nádrž na Salze, kousek od Wildalpenu.

Kolem jedné hodiny jsme dorazili k městečku Eisenerz k jezeru Leopoldsteiner see. Tak se před námi na parkovišti tyčila velká skalní stěna a na ní naše plánovaná ferrata Kaiser Franz Joseph. Nejprve jsme si dali obídek. Jarda vytál vynikající konzervu s tak jsme se z ní nadlábli všichni tři.

Luboš koume tu velkou stěnu s ferratou.

Zde je foto stěny a lehce vyznačená ferrata. Tohle má 830 výškových metrů.

A pak jsme vzali vybavení a že ji kousek zkusíme. Potkali jsme na parkovišti partičku Čechů, ptali jsme si jich jestli neví jaké to je a kde se nastupuje atd. Oni nám odpověděli, že už je pozdě a na ní půjdou až zítra. Tak jsme jim poděkovali a že to kousek zkusíme a to je jedna odpoledne. Od parkoviště jsme cestu přes most ještě trefili, ale pak jsme odbočku nějak netrefili a museli jsme se kousek vrátit. Konečně jsme na začátku ferraty. Začali jsme se strojit. Lubo pak na mě jestli mám pro něj rukavice - mám odpověděl jsem, ale dole v kufru. Pro sebe jsem měl náhradní tak jsme se podělili.

Strojíme se.

Jsme připraveni a jdeme na to, lana se chytám v čase 13:49. Nástup je docela ostrý a kolmý.

. .

Začátek ferraty. Tak jdu na to.

Přeci to nemůžeme vzdát na prvních pár metrech, tak bojujeme. Ale při představě, že tato ferrata má 830 výškových metrů a my jsme na cca 10-20 metru, tak to nemůžeme vydržet.

. .

Luboš s Jardou to nevzdají.

Po dalším kousku konečně obtížnost D opadá na lehčí úsek a je tam hezký převísek tak pod ním dáváme odpočinek. Koukáme se do mapky v jaké části jsme a jak jsem byl neopatrný tak mi spadla rukavice. Ještě, že spadla jen pár metrů, tak jsem pro ni musel slézt.

Jarda rezignujícím úsměvu na rosném bodu.

Slézám pro rukavici a kluci odpočívají na malé římse pod převisem.

Pořád váháme jestli to na prvním ústupu půjdeme dolů nebo to zkusíme až na horu. No ještě nejsme na rozcestí a tak pokračujeme výš. Za chvilinku jsme na konci první části ferraty a zde je rozcestí. Čas máme tak nějak dobrý, ale po tom ostrém začátku jsme nerozhodný. Ale Jarda rozhodl, že se půjdeme podívat dál - vede tam kousek cestičky k pokračování ferraty. Došli jsme trošku mimo cestičky k další části ferraty. Koukáme ještě do plánu ferraty a koumáme, že tak jsou cca 2 až 3 těžké D úseky, ale začátek je poměrně lehčí. Tak jdeme a asi nebude zde cesty zpět. Ze začátku to celkem jde a pěkně stoupáme a výhledy na krásné jezero a okolí jsou úžasné.

Začátek dalšího části.

Ale po přeci jen se po čase dostáváme k těžší části. Nevypadá to moc příjemně, ale žádné zdržování a jdem do toho. Jsou to už dosti exponovaná místa a úžasné pohledy dolů. No mockrát se dolů pod sebe nedíváme, protože nám to nahání hrůzu a strach a ten tady zrovna nepotřebujeme. Lezu první já, pak Luboš a poslední to jistí Jarda. Uf, těžkou část máme za sebou a konečně odpočinková plošinka. Zastavujeme a dáváme si pauzičku a sušenku. Opět koukáme do plánku co nás čeká.

. .

Luboš kouká na pokračování ferraty.

Odpočinková plošinka.

S Jardou odpočíváme.

. .

Ta hladká stěna vpravo nad stromy nás čeká.

Těžší úsek, ale pěkný.

Luboš si to dává.

Opět pohled do dálky - krása.

. .

Pauzička, mrknout do mapy a frčíme dál.

Dál cesta pokračuje středně těžkou cestou v takovém žlábku. Zase tak úplně lehké to není, ale pořád frčíme dál. Hurá po čase jsme pět na malé plošince na podle mapky a lana směřující se za roh kde je úplně kolmá skála to vypadá na další težký Déčkový úsek. Opět dáváme sušenku a pijeme, protože na to nějakou chvíli nebude příležitost. Opět odpočinek netrvá dlouho a jdeme do toho. Cvakám se a frčím do neznáma za roh skály. Jen co zalezu, tak se mi otevřel pohled na tu kolmou skálu a vidím kudy cesta pokračuji. Říkám jen s údivem jak to je pěkný. Luboš se mého výrazu bojí na co tam koukám. Jen co dolezl za mnou tak to viděl taky. No musíme to nějak dát, přeci jen jsme dosti vysoko a není tu cesty zpět. Člověk se musí soustředit jen na kousek cesty před sebou a jak tam vyleze a na nic víc není radno moc myslet. Občas se rozptýlíme výhledem do dálky a pohledem dolů. Kolmý traverz skály pokračuje a pak cesta vede kolmo nahoru po úzkém pilíři. Je to tu hodně vzdušné. Luboš začíná zpívat písničky - texty umí dokonale a tak nám to celkem utíká. Cestou potkáváme označení úseku ferraty číslo 6, která je přímo uprostřed těžké části. Trochu nás to překvapuje, protože do teď to byli označeny úseky, kde byl většinou nějaký odpočinek. Ještě kousek a dorážíme na číslo 7, kde to nejtěžší je za námi.

. .

Opět vostřejší úsek nad i pod.

Ferrata dál vedla kousek po strmé louce. Zde nám začalo trochu mrholit. Zde bylo možné z ferraty utéct a pokračovat po louce vlevo snad by jsme se dostali na cestu co vede pak dolů, ale Lubo to zavrhnul, že bezpečnější to bude pokračovat pak po skále – ferratě.

Uf konečně jsme na louce a trochu si oddechneme - pěkná výška.

Odpočíváme a kocháme se výhledem.

A šlapeme k poslední části ferraty.

Došli jsme k poslednímu úseku ferraty. Jardoj bylo trochu chladno a tak se nezastavoval a šel lehce napřed. Pak šel Lubo a já to jistil ze zadu. Skála a naše boty byli trochu mokré a pěkně to klouzalo. Posledních pár metrů a narazili jsme místečko, které vypadalo úplně normálně, ale měli jsme tak všichni problém. Hladká uklouzaná skála s kombinací mokra a mokrých podrážek nám dalo zabrat. Jednalo se asi o jeden hloupý metr, ale za mokra je to o dost těžší.

. .

Vlevo Luboš na skalní římse a vpravo nahoře Jarda bojuje s posledním morký metrem ferraty.

Hurá jsme nahoře čas 16:26. Jarda vytáhl vrcholové pivo s názvem "Mrtvý kostelní" a taky ta chuť byla velmi zajímavá. Ještě kdo chtěl mohl si zkusit lanový mostík tam a zpět. Tak jsem šel první to zkusit. Nepříjemné bylo to, že lana byla pěkně mokrá, ale jinak pěkné. Pak to šel ještě zkusit i Luboš. Taky to dal v pohodě.

Vrcholové pivo "Mrtvý kostelník".

Luboš na lanovém mostíku.

Pohled dolů.

Mé vrcholové foto.

Společné vrcholové foto.

Na této ferratě je ještě přídavný kousek s obtížností E, ale vůči pozdějšímu času blížícímu se stmívání jsme na ni nešli. Bylo už pět odpoledne a cesta dolů nám taky asi dost zabere.

Kluci fotí selfie.

Po vyšlapané cestičce jsme došli na značenou cestu, kde byli dvě skupinky kamzíků co nám srali na cestu. Pak utekli a my pokračovali po cestičce dolů. Sestup byl docela náročný, ze začátku to bylo lesem, ale pak to bylo na skalnaté prudké stráni, kde byla cestička úzká a místi dosti exponovaná a občas doplněna lany. Lehce mokré ošoupané kořeny to ještě ztěžovali. Sestup byl nekonečný. Ono sestoupit to co jsme vylezli (něco přes 800 výškových metrů) bylo dlouhé.

Malá pauzička při sestupu.

Tohle stojí za foto - sestupová vyhlídka.

Posledních pár metrů jsme si ulehčili sestupem v kamenném suťovisku a byli jsme na dolní cestě u řeky. Hurá, jsme dole a je čas 18:25. Ještě pár desítek metrů k mostku a na parkoviště. Tam na nás netrpělivě čekala partička Čechů a hned vyzvídali. Tak jsme jim to vše povyprávěli, kde jsou jaká úskalí a jaký je nástup atd. Prý se vsázeli kdo nás ve stěne uvidí, ale nikdo nás neviděl. Přitom my jsme viděli postavy uprostřed parkoviště, ale přeci jen jsme byli daleko. Byli nadšeni a gratulovali nám, že jsme to dali. Jarda si dal v přilehlém kiosku točení pivo a já vrcholovou plzničku co jsme nestihli nahoře vypít. Chvilku jsme si odpočnuli a naložili se do auta a frčeli zpět do našeho kempu. Měli jsme to cca 60-70km tak to kousek cesty byl. Cestou nám volal Petr, že jsou zpět v kempu s Katkou, Mílou a Hedvikou a že nemají klíče od pokojů. Nakonec se tam nějak dostali přes okno a než jsme dojeli, tak se sbalili a frčeli domů. Jen Hedvika s nimi nepřijela, tak tam na nás čekala.

Luboš s Jardou vaří.

Za tmy jsme dojeli do kempu. Hedvika podřimovala a tak jsme ji lehce probudili. Vybalili jsme se a Jarda začal vařit šípkovou omáčku s nějakým jelením masem. Luboš mu asistoval. Za chvilku to měli kluci uvařené a tak jsme si všichni dobře pošmákli, kluci to měli vynikající. Ještě jsme k tomu měli výtečné pivo Clock. Pak ještě Jarda vytáhl další jiný typ piva a Lubo JeanBeam s kolou. Po jídle jsme kecali co a jak a pak se těšili do sprchy. Po balili věci a šli spát. Já s Hedvikou si vzali jedinou matraci měl Petr s Katkou aby se nám lépe spalo.

Výtečná omáčka s knedlíky.

Pěkně si pochutnáváme na výtečném jídle co nám kluci uvařili.

Hmm - ještě teď se mi sbíhají sliny.

Opět degustační pivo a Jean Beam s kolou.

Luboš si dopřává.

Ráno bylo opět mlhavo, ale postupně se to trhalo. Posnídali jsme - Jarda mi věnoval vynikájící ohřátou klobásu. Pak kluci začali balit věci na motorku aby včas vyrazili. Kolem deváté jsou připraveni a vyráží. Chtějí jet přes klikatější pěknou cestu tak aby rozumně dojeli domů. S Hedvikou jsme se šli projít ke dvou hezkým jezírkům co jsou v kempu. Pak jsme šli ještě projít ke stájím a čekali až přijede majitel kempu aby jsme mu vrátili klíče. Pak sedli do auta a frčeli domů. Cestou jsme opět frčeli klikaticemi do sedla a pak dolů. Občas cestou spadlo pár kapek. Kousek před hranicemi jsme potkali nějakou nehodu - byl tam i záchranný vrtulník. Snažili jsme se tak nějak dohnat Luba a Jardu, ale byli moc napřed. Oni se stavili ve Slavonicích na obídek. Když odjížděli tak jsme byli cca 20km za nimi. Pak se Lubo v Jihlavě nějak ztratil. Jardu jsme viděli za Havlíčkovým Brodem sedět na benzince, tak než jsem zastavil a otočil se zpět tak tam přijel i Lubo. Tak jsme pokecali a pak pokračovali každý domu.

Náš pokoj - kluci už balej.

Kluci vyrážejí na motorkách domů.

Cena kempu

156 EUR za 7 osob v chatkách, 2x auto a 2x motorka. Což celkem šlo. Já jsem jel Lubošovou Octávkou TDI. Tam spotřeba 5,8 l a cestou zpět v klidu za 4,9 l/100km.

Zde nákres ferraty.

ZPĚT