Beskydská sedmička

2.-4.9.2016

B7

S Kubou jsme se vloni domluvili, že tento rok spolu vyrazíme. Do Beskyd jsme jeli už ve čtvrtek večer abychom v pátek měli klid a odpočinek.

Beskydy

Spali jsme u kámoše Šedika v Ostravici. V pátek jsme pěkně v klidu vstali a pomalu se vykopali a jeli do Frenštátu pod Radhošťem se zaregistrovat. Kuba potkal pár známých. Ještě jsme museli navštívit naši oblíbenou vývařovnu kde jsme se pěkně nadlábli. Ještě nákup a frčeli jsme zpět do Ostravice. Tak jsme si vše řádně zabalili a vše připravili na závod. Pak ještě odpolední šlofíček a odpočinek. Po páté jsme si dali večeři a už se utsrojili na závod. Vzali věci a frčeli do Frenštátu pod Radhošťem odkud jel vlak do Třince. Pochod z náměstí na nádraží byl pěkný a tak na nás už čekal jeden vlak a za chvilku přijel i druhý vlak. Nasedli jsme a dalších set závodníku též. Cesta vlakem byla dlouhá a člověk se snažil si ještě odpočnout. Pak jsme dojeli do Třince a zkusili jsme ještě stihnout rychlé občerstvení, kde jsme si s Kubou dali výborný hambáč, dojedli jsme a za cca 20 minut byl start.

Start

Ve 22 hodin jsme už stáli na startu a profíci vyběhli jako první a my tak nějak v první části davu. Startovalo něco kolem 3000 závodníků.

1. kopec Velký Javorový

Začátek trasy vedl městem a kolem lidé stáli a fandili - bylo to příjemné. Až po cca 5,5km jsme se dostali na sjezdovku a konečně jsme začali stoupat. Kuba vě vedl a já ho trochu brzdil, ale po chvilce jsme si tak nějak dali svoje tempo a frčeli na náš první vrchol Velký Javorový. Pa kousek praverz a na prní vrcholovou kontrolu. A hned opět dolů do údolí.

2. kopec Ropice

Seběhli jsme dolů do Řeky, kde byla první občerstvovačka - tedy jen voda a inoťák. Tak jsme s Kubou dali každý trochu pití a frčeli opět sjezdovkou na náš druhý kopeček. Sjezdovka byla velmi zarostlá a nedalo se jít jinudy než vyšlapanou cestičkou a přeci jen, když se našel jeden člověk co šel pomaleji, tak jsme se za ním táhli všichni, ale na konec sjezdovky jsme se dostali a pak už si mohli frčet podle sebe, tak jsme s Kubou lehce klusali. Přišlo rozcestí, kde profící šli na vrchol Ropice a hobící jsme šli traverz pod Ropicí a pak oběh seběh dolů do údolí.

3. kopec Travný

Druhé občerstvení v údolí bylo v Morávce. Na to, že hlásili teplo tak tam dole byla pěkná zima. S Kubou jsme se najedli, napili a frčeli dál na další kopeček Travný. Ten jsme šli zlehka a jen do půly a opět my Hobící měli traverz - ten byl po asfaltce a mírně stoupavé a nekonečné. Tak jsme si dali minutovou pauzu a já si namazal nožičky. Pak byla konečně kontrola a lehký seběh dolů do údolí.

4. kopec Lysá Hora

A byli jsme v Krásné. Opět zima a ještě tma - pořádně se nadlábnout a napít a čeká nás těžký výstup a na Lysou. Tak jsme vyrazili. Je to nekonečný výstup a dlouhý, ale letos také někonečné, ale žádné pauzy. Nasadili jsme tempo a jeli pořád ve stejném rytmu a po dlouhé době jsme se dostali po vrcholovou pasáž Lysé a to už nám zbývalo posledních 200 výškových metrů a byli jsme tam na vrcholu ve 4 hodiny ráno. Už jsme se docela těšili na jídlo a odpočinek dole v údolí.

5. kopec Smrk

Seběh do Ostravice byl taky velmi dlouhý, ale čekala nás tam polévka a jídlo a plánovali jsme tam malý odpočinek. Teplá a výborná polévka tam opravdu byla, pak ještě namáznout nohy, doplnit energii, vzít si čisté ponožky a frčeli jsme dál - pauza byla cca 35 minut. Když jsme vyšli ven ze školy tak nám byla pěkná zima. Ještě jsme zvonili na Šedika, protože jsme šli kolem jeho domu. A pak opět nahodit tempo a frčet na další náš kopec Smrk. Celkem to docela šlo, pod vrcholem je traverz do sedla Smrku a po hřebínku na vrchol - tam jsme byli v 7:32. Seběh byl docela příjemný, ale opět velmi dlouhý. Bylo fajn, že už bylo světlo.

6. kopec Čertův Mlýn

Konečně jsme dole v údolí v Čeladné a těžké kopce máme za sebou. Opět pořádně se najíst a napít a frčeli jsme na Čertův Mlýn. Měl jsem nějak zafixováno, že je to krátký výstup, ale ono ne. Bylo to opět dlouhé a náročné a na vrcholu jsme nějak měli už dost málo energie, ale říkali jsme si, že to musíme vydržet na další občerstvovačku. Tam už Kuba měl trochu křeče v břiše. Ale frčeli jsme dál na Tanečnici a konečně na Pustevny, kde byla opět polévka. Pak jsem si dal ještě kofolu, meloun se solí, tyčinku s fofeinem, chleba se škvarkama - fakt dobrý, pak opět kofolu, ionťák a ještě namáznout nohy. Zde se dá jít zkratkou nebo přes údolí plná verze. Před Pustevnami jsme měli fakt krizi a chtěli jsme vzít zkratku, ale jak jsme se najedli tak nám bylo hej a frčeli jsme dolů do údolí.

7. kopec Radhošť

Do Ráztoky jsme seběhli hodně rychle, ale Kuba když šel na záchod tak říkal, že má v moči krev auž prý na Pustevnách ji tam měl. Tak jsme o tom debatovali, ale frčeli dál na Radhošť. A ještě si Kuba pořád stěžoval na křeče abolesti břicha. Ale zásadně to chtěl dojít. Tak jsme o tom jen dabetovali. Na vrchol Radhoště jsme došli ve 12:36 a zeptali jsme se pořadatelů, co by to mohlo znamenat ta krev v moči. Oni nevěděli a že se zeptají horské a ty nám nedoporučovali pokračovat v závodě a že nás odvezou dolů. Kuba byl docela naštvaný - chtěl to dojít, že to vydrží, ale nevěděli jsme co se břiše děje a aby ztoho neměl další následky. Horská služba nás zavezla na Pustevny, kde jsme viděli jak prochází Roman (co jsem s ním šel B7 vloni) a tam se Horská domluvila s pořadateli a tak nás horksá odvezla dolů do Ráztoky. Tam na nás čekala pěkná holčina a měla nás odvést na pohotovost. Ale domluvili jsme se s ní aby nás hodila jen do Rožnova, kde máme auto a na pohotovost dojedem sami. Co jsme sní mluvili, tak prý dřív taky dala B7, ale po závodě skolabovala a šla na kapačky.

Rožnov

V Rožnově jsme vrátili startovní čísla vzali si auto a frčeli do Frýdku-Místku na pohotovost. Tak jsme různě lítali a na konec přišel Kuba s tím, že si ho tam nechají na pozorování, ale vyšetření budou dělat až v pondělí. Tak Kuba podepsal reverz, že do nemocnice půjde až v ponděli v Pce a jeli jsme k Šedikoj. Tam jsme přespali a v neděli ráno jsme vyrazli domů.

Závěrem

S Kubou jsme letos byli v dobré formě a šlapalo nám to suprově, ale prostě zdraví je předněší. Kuba to chtěl dojít - měl na to, ale mí slova byla: Kdyby jsi měl zloměnou ruku a bolelo by tě to, tak si klidně trp a dojdem to, ale problémy jako je krev v moči a křeče v bříše - to ne, nevíme co se v tom břichu děje a jaké by to mělo pak následky. Kuba je tvrdej a rozhodnout se, že to vzdáme bylo také velmé těžké rozhodnutí. Do cíle jsme to měli už je 15km z celkových 85km a čas jsme měli suprový. Došli jsme na sedmý vrchol a čekal nás už jen seběh dolů do udolí a pak ještě poslední malej kopeček Velký Javorník, ale do cíle jsme to odhadem měli asi ještě 3 hodiny a to je dlouho. Odhadem, kdyby Kuba neměl tento problém tak by jsme do cíle došli v celkovém závodním čase 17:20 a pohybovali jsme se kolem 17-20 místa v naší kategorii. Jinak to byl pro nás super závod a myslím si, že za rok to opět zkusíme.