Kralický Sněžník
17.11.2015
ZPĚT
Jako každoročně jsme naplánovali podzimní výšlap. Letos už to byl čtvrtý "Nechťácký" podzimní Kraličák. Na našem seznamu lidí, co potvrdilo letošní účast se objevilo číslo 38. To bylo hodně lidí, ale jako vždy nás tolik nevyrazilo. Někdo onemocněl a někdo to vzdal. Nakonec nás šlo 24. Sraz byl v 6:30 u Lídlu v Pardubicích odkud vyrážíme čtyřmi auty. Další auto jelo z Chrudimi. V Dolní Moravě se k nám připojil Pól a dorazil autem i Pejša.
Počasí zatím bylo v pohodě. Mraky byli níž a dole v údolí ani nefouklo. Aby jsme nešli pořád stejnými cesty, tak letos jsme navrhli cestu přes pravý hřeben. Je tam nově postavená rozhledna "Stezka v oblacích", chtěli jsme ji navštívit, ale ještě nebyla otevřena.
Něco po deváté dopoledne vyrážíme z parkoviště na točně autobusu a frčíme ke spodní stanici lanovky a novému hotelu Vista. Dál po oranžové turistické cestě, která vedla do poloviny sjezdovky. Cestou tam jsme se pěkně rozehřáli. Tam jsme se na chvilku rozdělili. Kdo chtěl tak pokračoval po sjezdovce, která silně stoupá (jedna z nejprudších černých sjezdovek u nás) a druhá skupina to obešla po cestě. Ta sjezdovka byla tedy opravdu záhul, ale dali jsme to. Na vrchu sjezdovky jsme se dostali do oblačnosti a nebylo moc vidět. Procházeli jsme kolem té nové rozhledny, kde na ní ještě pracovali dělníci. Na vršek rozhledny nebylo přes mlhu vidět. Došli jsme pak k chatě Slaměnka a ta byla bohužel zavřená. Tam jsme se zase všichni sešli. Dali jsme si svačinku a začalo lehce pršet, to nás trošku popohnalo, aby jsme vyrazili dál po modré turistické cestě. Obešli jsme vrchol Slamník a šli na rozcestí Pod Babuší. Přeci jen lehký deštík přetrvával a přidal se k tomu nepříjemný vítr. Na rozcestí jsme sešli z pevněné cesty na pěknou cestičku kolem potoka, nyní bohužel hodně podmáčenou. Šli jsme nyní po zelené turistické a pak se opět napojili na modrou turistickou cestu. Pořád pršelo a vítr neustával. Někdy jsme šli přeci jen v závětří, ale jen občas. Na morálce nám to, ale neubíralo. Frčeli jsme dál na Podbělku a vrchol Sušina až dál na vršek Stříbrnická a do Stříbrnického sedla. Tam nás vítr ještě více bičoval a Lukášek (náš čtyřletý syn) co jsme ho občas nesli už byl zmrzlí a byla mu zima a né jen jemu. Převlékli jsme ho do suchého oblečení, ale v tom větru to nebylo nic příjemného a s brekem jsme ho museli chůzí zahřát.Na vrchol Kraličáku to byl ještě kousek cesty a jelikož jsme byli blízko rozcestí Franciska, rozhodli jsme se, že se rozdělíme a půjdeme s Lukáškem zpátky k autu.S Hedvikou šel i Luboš a Lenka. Ostatní šli na vrchol, buhužel v tomhle počasí jsme se trochu roztrhali. První parta šla nejprve ke slonoj a druhý šla přímo na vrchol. Jako první na vrcholu Kralického sněžníku byla Zuzka. Vrcholové foto jsme neuděli společně, protože kluci se psi tam už na ně něchtěli čekat, protože měli psi dost mokré a v tom větru nechtěli aby promrzli. Ostatní jsme tak nějak na sebe počkali dali rychlou svačinku a čaj a frčeli jsme dolů k pramenu a ještě ke slonoj. A pak rychle do údolí, kde už jsme přeci jen byli v závětří. Čiko cestou dole v údolí stopnul nějakou dodávku a ta svezla dolů k parkovišti Hedviku s Lukáškem. Týpek v dodávce byl super, uvařil nám všem čaj a Lukáška zabalil do deky a byl pěkně v teplíčku než přišli ostatní. Dolů na parkoviště jsme dorazili asi něco málo před čtvrtou hodinou odpolední. Nasedli jsme do aut a udělali si saunu. Myslím, že nikdo z nás neměl na sobě alespoň jednu věc suchou. Já byl od pasu dolu durch mokrý. Triko jsem si převlékl a boty - ostataní uschlo v autě. Všichni jsme se sešli v oblíbeném hostinci v Česticích. Tam jsme se pěkně napapkali a spokojene si popovídali o svých zážitcích a s plným žaludkem jsme frčeli domů.
