Kralický Sněžník

5.3.2015

Čtvrtek 5.března

Byli jsme na rodinné dovolené v Dolní Moravě a nechtěl jsem narušit harmonogram, tak jsem se rozhodl jít velmi brzy ráno na Kralický Sněžník. Bydleli jsem v penzionu Velevil a ten je přeci jen kousek níž něž horní parkoviště. Poprosil jsem tedy Patrika aby mě ráno popovezl. Vstával jsem po třetí hodině a ve 3:38 mě vysadil u mostu kde se dělí cesty v udolí po které straně potoka se jde. Dál byla cesta upravená rolbou a u kraje byli vytvořeny stopy pro bežkaře. Sníh byl tedy vrdý a šlo se parádně. Za 40 minut jsem byl u přístřešku Pod Vilemínkou. Tak jsem si odložil jednu vrstvu oblečení a oblékl si návleky na boty. Ještě malou svačinku a začal jsem šlapat dokopce po žluté turistické - byli tam vyjeté stopy od lyží nebo bežek - někdo to sjížděl. Občas jsem se do sněhu zabořil, ale celkově jsem se bořil jen pár centimetrů. Došel jsem na místo kde oranžová odbočuje vlevo z cesty. Ale radeji jsem pokračoval po cestě dál. Sice jsem touto cestu ještě nešel, ale Vráťa mi jednou říkal, že ta cesta vede ke Sněžné chatě. A opravdu jsem došel ke sněžné chatě, ale už jsem se začal dosti propadat pod sněhem. U chaty malá svačinka a nasadil jsem si sněžnice. S nima to bylo super. Mohl jsem si jít kudy chtěl a cestu co vede k chatě horské služby jsem ztratil po pár desítek metrů - opravdu v tom kvantu sněhu mezi stromy se nedala určit. Po chvíli jsem narazil opět na stopy lyžaře co sjížděl dolů a po ních jsem došel narozcestí Franciska a dál pokračoval k pramenu Moravy a na vrchol Kraličcského Sněžníku. Došel jsem tam v 6:26. Udělal jsem pár foto a video a frčel dolů. Od Vilemínky mě sem cesta trvala cca 2 hodiny tak jsem si myslel, že snad dolů to půjde rychleji a dojdu tam tak za hodinu nebo hodinu a půl. U pramane jsem přemýšlel jestli to mám risknout lavinovým polem - dole bych byl velmi rychle, ale to riziko. Zkusil jsem kousek sejít a super. Bylo to tvrdé a drželo to, říkal jsem si to bude super, ale o kousek níž na tom tvrdém sněhu byla vrstva včerjšího nového prašasnu a jak to bylo prudké tak mi sněžnice začali pěkně klouzat i s tím novým sněhem. To už nevypadal moc dobře. Dolů jsem neviděl, protože viditelnost byla cca 50 metrů. Přemýšlel jsem jak se z toho rychle dostat a jestli šlapat opět na horu. Kousek vedle jsem viděl strom a tak jsem se snažil traverzovat k němu. A o kousek dál jsem viděl další stromy, tak jsem si řekl, že to nějak sebehnu mezi stromy. Bylo to tam sice velmi prudké, ale tromy by mě mohli zachránit. A bylo to tak cesta dolů šla jak po másle a občas když mi to ujeli a strhnul jsem kousek sněhu tak mě stromy podrželi a zabrzdili. Za chvilku jsem byl dole kde prochází žlutá turistická, ale řekl jsem si že to seběhnu až dolů na tu cestu. Byl jsem tam za chvilku a dole Pod Vilemínkou jsem byl cca za 32 minut - super. Pak jsem tedy šlapal už bez sněžnic opět na rozcesti u mostu. Tam jsem byl cca 7:40. Cesta mě tedy trvala cca 4 hodiny. Pokračoval jsem za horním parkovištěm po asfaltu směrem k penzionu. U chaty u slona pro mě přijel Patrik a do penzionui jsem dorazil kolem osmé ráno. Rychle sprcha a na snídani na kterou jsem přišel asi o pět minut déle než ostatní. Můj cíl byl tedy splněný: vyšlápnout si Kraličák a ještě stihnout rodinnou snídani.