Horská výzva 2015

10.-11.4.2015

Pátek

Vyrazili jsme od Luba kolem půl páté odpoledne. Já, Kuba, Jarda a Lubo. Samozřejmě jsme jeli karavanem. Cestou jsme nabrali Zuzku, Monču s Honzou a pejskem Jerrym a frčeli směr Kouty nad Desnou. Cestou pár zastávek a na místo jsme dorazili něco po deváté hodině. Šli jsme se zaregistrovat na závody. Já s Kubou jsme šli trasu LONG, která startovala 5 minut před půlnocí. Asi v 11 večer dorazil i Vráťa se svoji fenkou Sentou a ty šli trasu HALF jako Monča s Jerrym, která startovala až v sobotu v devět dopoledne. S Kubou jsme se šli pomalu připravit na závod. Vše připraveno a šli jsme na start. Pár minut před startem mě došla v čelovce baterka, tak jsem ještě narychlo měnil.

trasa LONG

A bylo od startováno. S Kubou jsme závodili jako dvojice, tak jsme se museli v davu hlídat aby jsme se neztratili. Dali jsme si na ruku blikající pásek pro lepší orientaci. Prvních pár km jsme se drali trochu do předu dokud byla cesta široká, jak se změnila v úzkou cestičku tak se šlo jen v davu a tam nikoho nepředejdem. S přibývající výškou přibývala sněhový místa až když jsme viděli souvislou vrstvu tak jsme hned s Kubou zastavili a nandali nesmeky, které jsme až do cíle nesundali. Cesta z Kout vedla na hřeben na Keprník a před Šerákem jsme odbočili na sjezdovku dolů do Ramzové, kde byl první kontrolní bod a občerstvení. Čas byl cca 2:30 . Tak jsme se rychle najedli a konečně se trochu zbavili skupinek a mohli si jít podle sebe. Cestu z druhé strany opět na Šerák jsem neznal a tak jsme se chytli dvou holek co nás vedli. Až když jsem před námi viděl žlábek s potokem a bylo jasné podle čelovek závodníků před námi kudy vede cesta, tak jsem ty holky předběhl abych dohnal ty před námi. Cesta vedla k tomu potoku prudkou skalnatou strání s bahnem a tam se ty holky šourali. Tak jsem to nějak skočil dolů a jak mi podjeli nohy tak jsem si narazil loket. Volal jsem na Kubu ať jde taky. Šel a při tom si nějak vyvrátil kyčel. A začali jsme dupat aby jsme došli ty před námi. To se nám podařilo, ale pak si Kuba stěžoval na tu kyčel. Tak jsme zvolnili, ale stejně na Šerák jsme došli docela rychle. Ze Šeráku opět po hřebenu až na Červenohorské sedlo. Cesta byla pořád po tmě a táhlo se to. Na sedle jsme už byli, když začalo svítat. Dali si párky, ionťák, čaj, sůl, čokoládu, koláč, kolu a frčeli dál. Najednou se před námi na cestě objevila skupinka závodniků co stála. Bylo jich poměrně dost a nevěděli jsme proč zastavili. Když jsme přišli blíž tak před námi na cestě byla sjezdovka nádherně upravená jako manžestr. Problém byl v tom, že jak to večer upravili mokrý sníh, tak teď to byl skoro led. Kdo neměl tak nasazoval nesmeky. Pomalu jsme s pomocí hůlek přecházeli sjezdovku. Někdo na nás volal ať jdeme opatrně, že se prý sklouzl dolů. No a v půlce jeden borec co neměl nesmeky a byl kousek ode mě tak uklouzl a frčel pěkně dolů. Už jsem ho viděl jak nabírá rychlost, že to napálí někde do stromu, ale přeci jen dole se zpomalil a zastavil. Nebyl to vůbec pěkný pohled. Konečně jsme ji přešli. Tak jsme si oddechli. Po pár stech metrech se objevila další sjezdovka a opět kluzka. Tak oparně jsme ji opět přešli. No jak koukám jak přiběhl nějaký borec bez nesmeků a hůlek a vrhl se rovnou na cestu. Ke konci se ale smekl a kousek sjel. Nějak záhadně po pár metrech zastavil. Tak jsem mu šel zpět na pomoc. Zapích jsem mu hůly pod boty a pak konečně sjezdovku přešel. A když jsem se vracel tak na sněhu byla nějaká krev asi se ten borec pěkně odřel. Tak jsme opět s Kubou vyrazili dál na cestu a říkali si, že snad nebude ještě třetí sjezdovka a někdo kolemjdoucí řekl, že tak je ještě černá sjezdovka, ale že tu budeme nadcházet. To se nám ulevilo. Šlo se už o dost lépe při sluníčku a já vyměnil čelovku za sluneční brýle. Cesta na švýcárnu celkem utekla. Cestou mi volal Vráťa aby se zeptal na stav tratě - bylo dost sněhu a vyšlapáná jen cestička. Ze švýcárny byl Praděd na dohled, ale cesta k němu se zdála nekonečná. Nekonečná zatáčka. Na Praděd jsme došli v 7:50, pípli kontrolu a šli dolů na ovčárnu, kde byla další kotrola a poslední blabanec. Tak už jsem moc hlad neměl, ale gulášku jsme neodolal. Pak vyšláp na Petrovy kameny a Vysokou hůl na Velký máj a na rozcestí Nad Malým kotlem jsme odbočili vpravo a opět jsme začli klesat až na rozcestí U Františkovy myslivny. Tak zatočili vlevo a opět sestupovali dolů. Cesta byla nekonečná a vůbec to neutíkalo. Kuba už dávno rezignoval aby běžel, ale šlapal razantně a vytrvale. Už jsem Kubu přemlouvál, že je před námi poslední kopec a pak jen dolů a jsme tam. Ale kolem Vřesníku a kolem horní nádrže to pořád neutíkalo. Pak jen k vetrným elektrárnám, kde jsme potkali nějakého pána a řekl, že k lanovce to je asi 200 metrů. No ušli jsme asi 700metrů a pak teprve byla lanovky. Do cíle jsme to měli už jen kousek, ale asi 500 metrů výškových dolů po sjezdovce. Na ní bylo dost sněhu a hlavně mokrý sníh. Tak jsme se pomalu šourali dolů. Sice nás zde dost dvojic předběhlo, ale důležité že jsme to došli. Kuba dokonce posledních cca 800 metrů běžel a do cíle jsme slavnostně po 13 hodinách doběhli. Tam na nás čekal Luboš s Jardou a Zuzkou. Úspěšně jsme tedy závod dokončili. Psali 63km a převýšení bylo cca 3000 metrů. Skončili jsme na 109. místě z 308. startujících.

trasa HALF

Tuto trasu šel Vráťa se svou fenou Sentou, Monča se svým psem Jerrym. Startovali v sobotu dopoledne a začátek trátě měli jiný - jen než se dostali na hřeben a na švýcárnu pak trasu měli stejnou. Vráťa to dával dobře a dole v cíli byl cca za 6,5 hodiny a byl 82. z 209. startujících a ve své kategorii byl osmý. Monča dorazila s Jerrym cca za 8,5 hodiny a byla 139. z 209. a ve své kategorii byla také osmá.