Brenta - dolomity

9.-12.9.2015

ZPĚT

Nechťáci

         Středa

   Odpoledne vyrážíme autem ve složení: já, Jarda, Milan a Pějša. Míříme po dálnici do německa a v Rozvadově se těšíme na mekáč a bohužel to celé odpočívadlo bylo zavřené. Frčíme dál přes Mnichov, Innsbruk, Brenner přes Mezzocorona až do vesničky Bozzana. Tak jsme dorazili v noci a přespali jsme ve vodáckém kempu. Souřadnice kde jsme spali 46°23'03.0"N ; 0°58'58.6"E ; 46.384160 ; 10.982945 .

         Čtvrtek

   Ráno vyrážíme dál do vesničky Madonna di Campiglio, kde jsme nechali auto a lanovkou za 17 EUR (zpáteční jízdenka) jsme se nechali vyvést na horní stanici Groste. Tam už dál jsme šli pěšky spodní trasou na chatu Rif. Sat Tuckett, kde jsme si dali malou pauzičku a frčeli dál přes ferratu SOSAT na chatu Rif. Brentei. Ferrata pěkná, ale mimo jednoho místa byla úplně v pohodě a přes častou mlhu jsme toho moc neviděli. Před chatou jsme se najedli a ubytovali se. Já ještě vařil čaj a dopíjel jsem ho za mírného děště. A pak celé odpoledne a noc pršelo. Večer jsme zašli dolů do hospody, kde jsme si dali pivo a těstoviny na chuť, ale hrozně tam táhlo po nohách tak jsme šli spát.

         Pátek

   Po ránu mlha což nevěstilo nic dobrého. A tak jsme šli zpět na chatu Rif. Sat Tuckett a šli jsme klasickou turistickou cestou. Než jsme došli na chatu tak se už oblačnost začala protrhávat. Na chatu jsme dorazili kolem 10 hodiny dopoledne tak jsme se ubytovali a že vyrazíme někde v okolí. Šli jsme tedy do sedla Bocca del Tuckett (2647m), ale už pod sněhovým polem se šlo Pejšoj hůř a hůř tak to otočil a že na nás počká na chatě. Ze sedla jsme se rozhodli jít kousek na ferratu Sentiero delle Bocchettel Alte, byla hodně pod sněhem a tak jsme ji dali jen asi 40 minut a vylezli do výšky caa 2800m a pak zpět do sedla a vyrazili jsme kousek do stěny Cima Sella a kousek na ferratu Sentiero Alfredo Benini a pak jsme zahnuli zpět k chatě, ale cestou jsme si vylezli skoro na vršek jednu pěknou věž Castelletto superiore (2703m). Tak odtud jsme viděli, že nám jde pejša na proti a pak společně jsme došli na chatu. Tak byli super peřiny, ale byla tam docela zima kolem 13°C. Pivo bylo hezky vychlazené, ale mrzli nám u toho ruce, tak jsme museli zalézt pod peřinu. Pak jsme si skočili na večeři na těstovinky za asi 7,5 Eura a dali jsme si víno a pak šli spát.

         Sobota

   Po ránu počasí vypadalo moc pěkně. Venku jsme posnídali čajíčkem a nějakým tím jídlem co jsme si nesli a po osmé ráno jsme ve stínu mrznoucích hor vyrazili. Od chaty jsme razili na ferratuSentieri Alfredo Benini. Když jsme došli na hřeben do sedla tak se nám objevil krásný pohled. Pak jsme již cca jen traverzovali jen pár takových výšvyhů. Čím déle a níže jsme šli tak jsme lezli více do mlhy. Až jsme dorazili opět na horní stanici Groste, kde jsme čekali skončí odpolední siesta a nasedli jsme na lanovku a frčeli dolů k autu a pak přes noc domů.

         Ceny

Lanovka zpáteční 17EUR, chata Rif. Brentei 20EUR za ubytování a pivo, chata Rif. Sat Tuckett 31EUR za ubytování, těstoviny a víno.

  

     

Ferrata SOSAT.

  

  

Já pod žebříčkem.

  

  

Jarda jde první.

  

  

     

Milan na žebříku a já s mlhou v zádech.

  

  

Lezeme kousek dolů.

  

  

Pěkný kuloárek.

  

  

Touhle stěnkou vede ferrata.

  

  

Jarda s pozadím skal.

  

  

MIlánek kousek za námi.

  

  

Dávám si pauzičku.

  

  

To počasí nám moc nepřeje, ale může být i hůř.

  

  

Další žebříčky.

  

  

Odpolední svačina před chatou Rif. Brentei.

  

  

Spodní cesta na chatu Tuckett - velmi uhlazené klouzavé plotny a Jarda po mě chtěl abych udělal holubičku.

  

  

Opět přibívající výška a počasí se zlepšuje.

  

  

Kousek pod chatou Tuckett.

  

  

Na chatě Tuckett - pohled na sněhový splaz kam jsme vyrazili a ze sedla vpravo a zpět a pak vlevo.

  

  

Na sněhovém splazu - kouzalo to.

  

  

Pohled ze splazu dolů k chatě.

  

  

Milan dobyvatel hor.

  

  

Už jsme nad sedlem - nějak nám se tu zabělilo.

  

  

Pocukrované totu je pěkně.

  

  

Na sněhu je to jiné kafe.

  

  

Stějně se budeme vracet - prdíme na to a otáčíme to.

  

  

  

Pohled při sestupu dolů.

  

  

  

Už jsme na druhé straně sedla - bez sněhu, ale žebříky.

  

  

  

Pohled do sedla Bocca del Tuckett 2647m, kde jsme 2x procházeli.

  

  

  

Jdeme ve stěně a pod námi ten sněhový splaz a pár lidiček.

  

  

  

S Milanem jsme se na tohle vylézt, ale pár metrů nám chybělo. Castelletto superiore (2703m).

  

  

  

Veselé večerní foto a chatě Tuckett.

  

  

  

Ranní foto na chatě Tuckett, to bélé je asi Wildspitze.

  

  

  

Ranní foto už na sluníčku - konečně jsme vyšli ze stínu.

  

  

  

Dneska počasí přeje, ale sníh zůstává.

  

  

  

Pejša šlape na sněhu.

  

  

  

Já a Jarda ve svitu sluníčka.

  

  

  

Milan skáče v dalším sedýlku.

  

  

  

Úžasný to pohled.

  

  

  

Užíváme si krásné inverze.

  

  

  

  

  

  

Já s Jardou společné foto.

  

  

  

Tenhle pohled se nadá zapomenout.

  

  

  

Milan si fotí selfie.

  

  

  

Zde si dáme pauzičku a svačinku.

  

  

  

Pokouším se také selfie.

  

  

  

  

  

  

Cestička.

  

  

  

Jarda a Pejša.

  

  

  

Jarda šlape.

  

  

  

Vzdušná ferrátka.

  

  

  

Ještě kousek lezeního.

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

Milan s Jardou.

  

  

  

Pauzička - čekáme na Pejšu.

  

  

  

Procházíme kolem sedýlka - brrr táhne z druhého údolí pěkná zima. Brrr.

  

  

  

Konečně sestupujeme a pak lanovkou frr dolů úplně do údolí.

  

ZPĚT


počítadlo.abz.cz