Beskydská sedmička

4.-5.9.2015

Proč na B7

Už před dvěma roky mě Vráťa nalákal jestli s ním nepůjdu na super závod B7. Nalákalo mě to a abych natrénoval tak jsem lehce začal běhat a pak jsem se přes Vráťu dostal na amatérské závody na Monako u Slatiňan kam jezdíme skoro pravidelně pořád. Tedy začátek mé cca běžecké kariéry stál na lákavém závodě B7. Už jsme byli s Vráťou příhlášení, ale já jsem měl na podzim nějak bolavou nohu tak za mě to vzala Evča a společně s Vráťou to ten rok 2013 dali až docíle. V roce 2014 jsme nějak nestihli regitrace a na letošní rok 2015 jsme to už nenechali jen tak ladem a registrace jsme stihli.

Vyrážíme

Registrovalo se nám více, ale nakonec jsme jeli a šli ve složení. Já a Roman Jirák jeden tým a druhý tým byl Luboš, Monča a Kuba. Domluvili jsme se, že vyrazíme o den dříve aby jsme si v klidu mohli před závodem odpočnout.

Čtvrtek

Vyrážíme z Kunětic karavanem. Jak vždy na poslední chvíli se karavan připravoval. Odjížděli jsme cca po 18hodině a o dvě hodiny byl teprve Lubo s ním na technické a pak jsme ještě odvzdušnili brzdy a vyměnili kola. Vyrážíme: Luboš, já a Kuba, Monču nabíráme cestou v Pardubicích. V Mýtě dotankovávámě naftu a dotahujeme kola a zjišťujeme, že levé přední opět přibržďuje. Lubo bere kladivo a domlouvám brzdám - kladivo si nechává u sebe aby ho měl při ruce. Další malá pauza na Gajeru a pak na benzince v Mohelnici. Pak frčíme přes Olomouc až do Frenštátu pod Radhoštěm, kde se parkujeme v luxusním kempu. Celou noc pak pršelo, což nebylo moc přívětivé aby nám namokla trať.

Pátek

Vstáváme až v 10 hodin a je po dešti. Hojně posnídáme a jinak zevlíme. Roman má dorazit vlakem až odpoledne. Po jedné hodině odjíždíme do Frýdlantu nad Ostravicí, kde je regitrace na závod a tam se potkáváme i s Romanem. Registrujeme se a odjíždíme zpět do Frenštátu pod Radhoštěm kde jdeme hledat kde se dobře najíme. Nakonec jsme skončili v suprové jídelně na náměstí, kde výborně vařili. Někdo si dal svíčkovou a někdo myslím guláš. Suprově jsme se najedli a šli si odpočnout do karavanu. Monča s Lubem chrněli a já s Kubou a Romanem jsme se pomalu připravovali na závod. Kolem půl šesté pro nás přijel kámoš Šedik a na 2x nás odvezl opět do Frýdlantu odkud byl pak společný průvod a na nándraží a pomocí dvou speciálně vypravených vlaků jsme přejeli do Třince. Tak jsme davově přešli na náměstí a tam jsme skočili do nějakého burger schopu a dali si na cestu hambáč - bodnul. Jen co jsme ho snědli tak za pár minut byla start. Co psali tak se akreditovalo do závodu přes 2800 závodníků - byl to mazec.

Start

Startovalo se tedy ve 22 hodin z Třince na náměstí. Davem jsme se trochu protřeli a asi tak v půlce jsme vyběhli stártovní bránou. V davu jsme pokračovali dál z Třince ven a pomalu, když to šlo jsme někoho trochu předběhli. Suprovou atmosféru doplňovali místní obyvetelé jak stáli i seděli před svými domy a fandili nám.

1. hora Malý a Velký Javorový

Konečně jsme byli pod první sjezdovkou a snad budeme moc víc lidí předběhnout, že tam bude více místa. Roman nahodil tempo a na úplném kraji předbýhal jednoho závodníka za duhým a já mu byl v patách. Byla to sice dlouhá a prudká sjezdovka, ale docela to šlo. Nad sjezdovkou jsme si dali malinkatou pauzu na čurání a já si dotáhl botu a frčeli jsme dál. Byla tam pěkná cesta skoro ani né do pokce a všichni tam šli, tak to nebylo pro nás my plní sil jsme alespoň klusali a opět pár lidí předběhli až jsme dorazli na Velký Javorový - náš první vrchol z osmi. Tak jsme si odpípnuli čipem a frčeli jsme dolů. Místy to bylo dost prudké a tak Roman trochu zpomalil, ale jak se sestup zmírnil tak jsme opět parádně klusali dolů.

2. hora Ropice

Dolů jsme doběhli do Řeky, kde jsme si dali první malé občerstvení a frčeli jsme dál na druhou sjezdovku a těšili jak opět předběhneme několik závodníků. Ale omyl sjezdovka byla průdká a tak zarostlá, že se dalo jít jen vyšlapanou pěšinkou, tak jsme v davu pokračovali v pomaljším tempu dál. V sedle Lipový se trasa dělila na Sport a Hobby. Sporťáci pokračovali dál na vrchol Ropice a my hobíci jsme to brali traverzem. Pak se trasy spojili a frčeli jsme společně dolů do Morávky kde bylo opět občerstvení a my si dali malou pauzu.

3. kopec Travný

Z Morávky opět dopokce a na místu zvaném Sviňorky se zase trasa dělila. Trasa sport vedla přes vrchol Travný a trasa hobby vedla opět traverzem. Ten traverz byl pořád dopokce a byl docela nekonečný a pak jsme konečně spadli opět do údolí do vesničky Krásná. Tam jsem měnil ponožky a mazal si nohy abych neměl puchýře a ještě jsme si dali to nejaké jídlo a nějaké to pití na stojáka a frčeli dál.

4. hora Lysá hora

Kousek se běželo po silnici a pak odbočka na žlutou a pořád dlouhým stálím stoupáním výš a výš. Bylo to docela nekonečné, ale cestou jsme měli opět sílu občas někoho předbehnout. Konečně jsme byli ve vrcholové pasáži a videli vysílač a vrchol - už jen kousek a budeme na nejvyšším bodě. Kousek před vrcholem Romana začal zlobit žaludek, ale na vrchol jsme to v pohodě dali. Tam jsme byli ve 4:16 ráno. Dolů nás opět čekal nepříjemný a dlouhý sestup až do Ostravice. Romanův žaludek se tak nějak uklidnil.

Půl závodu za náma - Ostravice

Do Ostravice do školy jsme došli už docela utahaný a unavení. Domluvili jsme se, že zde dáme delší odpočinek. V jídelně vydávali polévku, ale Roman ztratil někdy lístky tak byl bez polévky. Já si dal polévku, pak jsem si odzkočil na WC a na chodbě nechal oddechnout nožičkám bez ponožek a botiček. Pak jsem si je namazal, nahodil ponožky a boty a dal si ibalgin, protože jsem cítil spodek chodidel. Pak ještě dal nějakou tyčinku s kofeinem a venku to ještě doplnil kouskem banánu, melounu, sušenky, vody a ionťákem. Než jsem to vše rožvýkal tak Roman šel zatím napřed, protože mu byla docela zima. Já vše dokousal a vydal se kousek za ním. Tak nějak začalo svítat a pauzička byla cca 30 minut.

5. hora Smrk

V Ostarvici jsme procházeli kolem našeho kámoše Šedika a říkal, že jestli budeme něco chtít tak ať se stavíme, ale procházeli jsme velmi brzy tak jsme ho nechtěli budit. Jen jsem mu poslal SMS, že jsme šli kolem. Na Smrku jsem již jednou byl a vím, že je prudký a dlouhý. Bylo nám docela s Romanem zima, ale po chvili šlapání jsme se zahřáli na provozní teplotu. Ta pauza a nevím co v Ostravici mě nakopnulo a cítil jsem se plný energie. Už jsem skoro měli být na vrcholu, ale ještě se objevil takový nepříjemný traverz, kde začalo u trochu mrholit. Byl takový nekonečný, pak pravotočivá zatáčka a po hřebenu a byli jsme na vrcholu Smrku. Odpípli jsme si čipem a frčeli jsme si opět dolů, ale už za světla. Dolů to bylo hoodně nekonečný. A Roman si malinko stěžoval na ten žaludek. A pak konečně jsme došli dolů do Čeladné, kde si Roman dal pivko. Já se trochu občerstvil a Roman taky dal sůšu.

6. hora Hněhyně a Čertův mlýn

Čekal nás asi poslední takový nepříjemný kopec. Chvilku jsme se drželi nějakých tří mechováků, ale asi v půlce kopce nám přeci jen utekli. Ale dočkali jsme se a byli jsme na vrcholu, kde byla opět kontrola a spousta hmyzu. A frčeli jsme opět dolů a Romana přeci jen trochu opouštěli síli, ale jen cestou dolů. A došli jsme na další kopeček Tanečnice, kde byli další fanoušci a fandili nám.

Pustevny

Hurá došli jsme na Pustevny, kde byla další čipová kontrola a občerstvení. Čekalo nás další rozhodnutí, použít zkratku nebo ne. Tak nějak Roman od půlky cesty říkal, že bereme zkratku. Tak jsme si dali pauzu a občerstvením a polévkou - ukecal jsem pána co vydával a Romanoj dali polévku i bez lístku. Pak tedy kudy půjdeme. No už jsme možná šli dolů, ale pak tedy Ronam jestli na něj nebudu naštvanej, když půjdeme zkratku. Řekel jsem, že ne a vydali jsme se přes zkratku na Radegasta.

7. hora Radhošť

Přes Radegasta jsme traverzovali na Radhošť, kde jsme se opět spojili obě cesty klasické a zkrácené. Netrvalo dlouho a byli jsme na vršku. Opět čipnout a frčeli dlouhým nekonečným sestupem až do místa zvané Pindula. Tak jsem potkal jednu známou z nemocnice z tranzfúzního. Jednou jsem se bavili, že její můž běhá B7 a že se tam někdy potkáme no a potkali. Prý jsem vypadal odpočatě, ale protože přeci jen ten sestup měl Roman pomalejší. Dali jsme si malé občerstvení a frčeli dál.

8. hora Malý a Velký Javorník

Přeběhli jsme hlavní silnici a s pocitem posledního vrcholu a to ještě menšího než 1000 metrů to bude hned. A ono né, kopec né a né končit a když už jsme konečně byli na vršku tak jsme mysleli, že ten druhý vršek je hned vedle. A ono né. Byl to ještě docela kus na opravdu poslední vršek. Tak jsme si odpípli a frčeli konečně poslední kopec dolů. Bylo to nekonečné a v prudkých místech nás pár lidí předbýhalo - Roman šel opatrně, ale pak na mírnějších místech jsme klusali a pořád né a né město. Až jsme proběhli kolem tenisových kurtů a byli jsme na ulici a už to do cíle zbývali několik set metrů. A když se to zdálo nekonečné tak jsme i chvilku šli, ale ulici pod náměstím jsme už museli doběhnout do cíle.

Cííííííl

Hurá jsme konečně s cíli. Čekal tam na nás Lubo a Monča. Vyšlápli jsme si na pomyslinou pyramidu , kde nás odměnili medailí a gratulací. Byl to super pocit. Dorazili jsme do cíle v 14:40 a tedy za neuvěřitelných 16 hodin a 40 minut. Sešli jsme s pyramidy dolů a tam nám pomohli sundat startovní číslo, čip a dostali jsme za odměnu pivečko. Pak jsme si sedli na náměstí, dali si pivo a odpočívali a kecali s Lubem a Mončou. Ty to zabalili v Ostravici a Kuba šel dál sám. Pak jsme se přemístili do kempu do karavanu, kde jsme si hodili sprchu a já si uvařil nějaké to jídlo a šli jsme si lehnout.

Kuba

Když se někdo občas probral tak jsme písnuli Kuboj jak na tom je a kdy ho tak asi máme čekat. Předpokládali jsme kolem šesté až sedmé večerní, ale tak nějak mu na Pustevnách pršelo a přeci jen ta síla už nebyla a nakonec s nějakou kamarádkou co se seznámil cestou dorazili těsně před jedenáctou večerní. Ale super, že to zvládnul takovou štreku. Taky co říkal tak bral zkratku.

Závěrem

Mě tento závod sednul na 99%, mimo únavy mě nic nebolelo a neměl jsem žádný puchýř atd. Prostě to bylo super za super čas. A myslím, že všichni byli spokojení a že to byla super akce.