Monte Rosa

3.-9.7.2014

Čtvrtek 3.července 2014

Plán byl aklimatizovat se na Monte Rose a pak se pokusit o výstup na Matterhorn z italské strany. Vyrazili jsme jen já, Milan a Čiko. Cesta začala na noc - odjezd z Přelouče cca ve 23:20 směr Rozvadov, Michov, Brenner, Trento, Milano.

Pátek 4.července 2014

Do italského Stafalu jsme dojeli kolem 12. hodiny. Tam jsme si uvařili obídek a pak pomocí tří lanovek (cena tam i zpět 31 eur) jsme vyjeli na Indren do výšky 3275 m.n.m. Což byla znatelná výška a hned to bylo na fyzičce znát. Nasadili jsme si mačky a vyrazili. Šlo se ztěžka. Nejprve jsme došli na chatu Rif. Mantova 3498 m.n.m., tam jsme si dali malou pauzičku a pak pokračovali na Capanna Rif. Gnifetti 3647 m.n.m. Dojít tam bylo docela náročné a to nám ještě ztěžovalo chumelení, vítr a nezvyklá výška. Na chatě jsme se ubytovali, dali nám pěkně studený pokoj, používaný asi jako skladiště. Na jednu noc se nad námi slitovali a dali jiný, teplejší pokoj. Cena za noc byla 14 eur/osobu a snídani nám nabízeli za 12,5 eur a na večeři jsme se ani neptali - měli jsme dosti jídla s sebou. Nejprve jsme se snažili vařit na terase v umývárně, ale nachytala nás tam jedna z holek, co tam pracovala, ale jelikož tam tajně chodila kouřila, tak jsme si byli kvit. Pak jsme se jí ptali, jestli voda z kohoutku je pitná, když tam jsou cedule "není pitná". Řekla nám, že ji pijou, ale přidávají si tam minerály, tak jsme z ní bez obav mohli vařit. Aklimatizaci jsme první večer přeci jen cítili, já si vzal na noc brufen, aby se mi lépe spalo, protože přeci jen malátnost a bolest hlavy se projevovaly.

Sobota 5.července 2014

Ráno jsme si v klidu vstali kolem 8. hodiny a já se cítil o dost lépe. Venku bylo sluníčko, azuro a inverze. Uvařili jsme si snídani a pak se sbalili a vyrazili ven na výšlap, bylo asi kolem 9:30 hodin. Sluníčko pařilo a bylo pěkně vedro. Chvilku jsme po ledovci šli v krátkém tričku a brýlích (bez nich ani ránu). Dorazili jsme do sedla Colle Lys (asi 4246 m.n.m.), tam nám cesta trvala asi 2 hodiny a 45 minut. Zrovna byl čas oběda, tak jsme si dali svačinku. Plánovali jsme, co dál, jestli jít na Margheritu, ale přeci jen první den a bylo to ještě daleko a vysoko. Tak jsme se kousek vrátili a vyrazili na Corno Nero (4321 m vysoký). Na vršek jsme lezli velmi příkrou, skoro ledovou, stěnou (odhaduji tak 50-55°). Vršek byl pěkný a cestou dolů jsme kousek pod vrcholem udělali ve sněhu hrušku a vyzkoušeli si slaňování. Bylo to super. Pak jsme kousek sešli a vylezli na vrchol Balmenhorn (4167 m vysoký), kde je postavený nouzový bivak. Pak jsme frčeli zpět do chaty Gnifetti. Z bivaku na chatě jsme byli za 30 minut, kolem 14:30 hodin. Pak jsme dali léháro na chatě, ale počasí venku se zhošilo. Už jsme byli přestěhovaný na "skladiště pokoji", kde to uklidili a bylo tam přeci jen tepleji. Byl to pokoj vedle umývarek a WC - přeci jen jsme byli tři Češi a neměli jsme objednané žádné jídlo, tak nás šoupli na nejhoší pokoj. Jinak chata byla narvaná - kapacita je 277 lůžek a k tomu asi moc nechybělo. Pak k nám přišel na pokoj jeden Francouz-Švýcar, co taky vařil a neměl objednané jídlo. Pak za ním přišel ještě jeden kámoš. Večer jsme si dali ještě teplou sprchu za 4 eura. V sušárně jsme se ještě ohřáli, pak dole uvařili a šli spát.

Neděle 6.července 2014

Ráno jsme chtěli vstávat kolem 5. hodiny, ale v umývárce bylo tak rušno, že jsme vstali už ve 4 hodiny. Uvařili snídani, najedli se, sbalili věci a vyrazili v 5:30 hodin. První jsme rozhodně nebyli, zdola i z naší chaty se táhly davy lidí. Bylo už světlo. Do sedla jsme hodně lidí předběhli a v sedle jsme si opět dali pauzičku. V sedle jsme byli dnes o hodinu rychleji než včera. Pak jsme pokračovali dál, cestou jsme ještě pár lidí předběhli. Když jsme se blížili do sedla mezi Zumstein a Gnigetti (Signálkuppe), tak jsme viděli, jak se zvedají mraky a blíží se oblačnost. Kousek pod chatou Margeritou se přihnala fujavice se sněžením. Chata byla na dosah, ale cesta nekonečná, metry přibývaly velmi pomalu, ale v 8 hodin a 40 minut jsme dosáhli nejvýše položené chaty Capanna Regina Margherita na vrcholu Punta Gnifetti nazývaném také Signalkuppe (4554 metrů vysoko). Byli jsme rádi, že jsme se mohli ohřát a dát si čaj za 3 eura. Dal jsem si ho 2x, byl moc dobrý a bodnul. Bylo vidět, že jsme tam dnes dorazili první a ze spodní chaty nám cesta trvala 3 hodiny a 10 minut (909 metrů výškových, ale v pěkné výšce). Ubytování bylo docela drahé (asi 85 švýcarských franků) - hodně. Něco po desáté hodině jsme se opět ustrojili a vyrazili zpět dolů. Venku byla opět fujavice a mlha. Bál jsem se, abychom našli v té mlze cestu zpět, ale přeci jen ve sněhu byla cesta vyšlapaná, vidět bylo cca na 5 metrů a všude kolem bílá tma. Nebyl vidět rozdíl mezi mlhou a sněhem, jen cestička byla pořád tak nějak vidět. Když jsme sestoupili trochu níž, tak vítr ustál, což bylo dobré znamění - nezafouká nám cestu ve sněhu. Cestou jsme potkali lidi, co šli nahoru a vůbec jsem jim to nezáviděl. Dolů na Gnifetti jsme došli v 11 hodin a 12 minut. Sestup byl tedy velmi rychlý. Venku bylo pořád ošklivo. Dali jsme si opět sprchu, ale Milan to nějak nestihl s tou časomírou vody (prý nefungovalo stop tlačítko) a hulákal na nás, ale my jsme ho neslyšeli, tak vyběhl v ručníku celý od mýdla k nám na pokoj - to jsme se mu vysmáli, vzali petku, natočili mu do ní tu ledovou vodu a tím se omyl. Řval jak tir, protože to byla velmi studená voda - z ledovce. Pak ještě dvě petky na omytí, aby to smyl. Pak jsme si dali odpolední dýchánek, potom uvařili večeři a pařili karty s pivečkem. Venku bylo pořád nevlídno a chata byla už poloprázdná.

Pondělí 7.července 2014

Ráno jsme vstali kolem 6. hodiny. Do rána něco málo nachumelilo a zmrzlo to. Uvařili jsme snídani a pobalili věci a šli dolů k lanovce na Indren. Cestou chumelilo a u lanovky pršelo. Lanovka měla jet v 8 hodin, ale jela až v 8:30 - klasická italská přesnost. Dojeli jsme dolů do Stafalu, kde bylo krásně a tak jsme si dosušili věci, převlékli se a dali si malou svačinku. Pak jsme přejeli do Breuil Cervino, kde bylo ošklivo a Matterhorn byl schovaný v mracích. Šli jsme se projít po městě a na wifi jsme hledali předpověd - minimálně na tři dny hlásili ošklivo. Tak jsme hledali alternativu, kam vyrazit, ale na ferraty a jiné kopce - všude hnusně. Pak začalo pršet i ve městě. Potkali jsme tam dva Čechy, co taky chtěli jít na Matterhorn, ale od nich jsme měli informace, že na chatě Carel je asi 40 cm sněhu, jištění pod sněhem a minimálně do středy minimálně, ani vůdcové tam nechodí. Uvařili jsme si obídek a ještě zašli na zdejší informace, kde jsme si potvrdili tyto špatné informace. Co dál? Tak jsme se domluvili a jediné, kde hlásili pěkně, bylo na Francouzské riviéře - tak jsme jeli tam. Cestou na dálnici jsme ještě potkali pěkné krupobití a slejvák, ale ustálili jsme to. Dojeli jsme do městečka Menton, kde jsme se ubytovali v kempu. Sešli dolů do města k moři a vykoupali se. Pak jsme se vrátili zpět do kempu a začalo pršet. Lehli jsme si do mého stanu, ale déšť byl velmi silný (i s větrem) a začalo nám téct do stanu. Čiko to vzdal a šel spát do auta, ale my s Milanem jsme to ustáli - trochu mokro ve stanu, ale dešť asi za hodinu polevil a do rána bylo hezky.

Úterý 8.července 2014

Ráno bylo hezky slunečno. Vysušili jsme stan a spacák a po snídani pobalili a frčeli do Monaka. Zaparkovali jsme v podzemí pod muzeem, šli se podívat na knížecí palác a na výměnu hradní stráže. Poté jsme šli na trať, kde jezdí formule 1 a na vyhlášené kasíno Monte Carlo. Ten luxus a peníze dýchaly na každém kroku a ty jachty a sporťáky. Pak jsme přejeli do Saint Tropez, kde jsme našli četnickou stanici - vyfotili se u ní a jeli do kempu, co nám doporučil Luboš. Uvařili jsme si špagety a s pivečkem jsme se šli projít na pláž a vykoupat se. Bylo docela větrno, ale zima nebyla. Pak jsme šli spát - spali jsme raději v Čikově stanu, ale do rána nepršelo, jen byl silný vítr.

Středa 9.července 2014

Ráno jsme uvařili snídani a sbalili věci. Stavili jsme se u McDonalda, kde jsme na wifi opět mrkli na počasí v celých Alpách - pořád hnusně a déšť. Tak jsme bohužel museli usoudit, že letos nám počasí nedopřeje a namířili jsme domů. Snad příště. Domů jsem dorazil ve středu ráno cca v 5:30. Tím byla ukončena naše výprava na "ZUB".

Info

Telefon na informační středisko v Breuil - Cervinia +39 0166 948169 (od 12 do 14 hodin mají oběd). Ujeli jsme celkem 3609 km s průměrnou spotřebou 9,11 litrů plynu na 100 Km. Jeli jsme autem Škoda Octavia I 1.6/74kW LPG. Za LPG a trošku benzínu jsme dali 7330,- Kč, dálniční poplatky za Itálii 3765,- Kč, Francii 525,- Kč, Rakousko 748,- Kč, ČR 310,- Kč, za kempy jsme dali 1678,- kč (3 osoby za 2x noc), tři lanovky Stafal - Indren 31 eur tam i zpět, ubytování v Alpenverien na Gnifetti 14 eur/noc osoba.

Když vyrážíme z Přelouče. Milan, Čiko a já.

To už jsme ve Stafalu, kde si dáváme na dětském hřišti obídek.

Po obídku mírně sprchlo, a tak se strojíme do horského, bereme bágl a jdeme na lanovku.

To už je na konci třetí lanovky na Indren (3275 m.n.m., 12:25 hod, 14.7.2014) a dál už jen pěšky.

Kousek se jde po skále, ale na pohodu.

Zasloužená zastávka na chatě Rif.Mantova 3498 m.n.m. - výška a noční přejezd dělá své a ještě mírné chumelení.

Už je vidět naše chata, ale únava je děsná.

Chumelení a vítr silí.

Už jen pár metrů.

A jsme tady - na Capanna Rif. Gnifetti 3647 m.n.m.

Druhý den ráno - pohled z naší chaty na chatu Mantova.

Ranní pohled do okolí byl úžasný.

Vstáváme později, a tak už jsou po nočním sněžení vyšlapané cesty.

Je pěkně a musíme zase nabrat výšku, tak scházíme z chaty a jdeme výš.

Pohled na cestu, co vede výš na vrchní část Monte Rosa.

Sluníčko paří, a tak jdeme do trika.

Po pár metrech kluci balí lano - nemá to cenu, je to vyšlapaná cesta - dálnice.

Bylo tam hodně ski alpinistů.

Šlapeme pořád výš a výš a dav s námi.

Uprostřed je viděl Lyskamm.

Pohled na krásnou inverzi - úplné moře.

V dálce uprostřed je Mont Blank.

Stojíme v sedle Colle Lys (4246 m.n.m.) a za námi vyčnívá vrchol Parrotspitze (4432 m.n.m.).

Pohled ze sedla.

Vracíme se ze sedla zpět - pohled na Corno Nero (4321 m.n.m.).

Počasí se trochu kazí.

Ale vyhlídli jsme si Corno Nero, tak jdeme na něj.

Přeci jen s lanem to bude bezpečnější.

Tak jdeme na vrchol.

Je to paráda.

Jsme na vrcholu.

Vrchol Corno Nero - 4321 m.n.m.

Pomalu dolů.

Máme nápad - slaníme přes hrušku ve sněhu a ledu.

Jedu dolů první - paráda.

Už jsem skoro dole.

Pofrčí Milan.

Už je skoro u mě.

Pohled na vrchol Corno Nero - 4321 m.n.m.

Pohled na vrchol Corno Nero o pár metrů níž z druhé strany.

Pohled na Balmenhorn - 4176 m.n.m.

Milan leze na Balmenhorn - 4176 m.n.m.

V neděli ráno v půl šesté vyrážíme z chaty.

Tohle jsou davy ze spodní chaty, z naší jsou ještě větší.

Zde se cesty z obou chat spojují.

Dupeme pořád nahoru do sedla.

Opět je v dálce vidět Mont Blank.

Už opět svačíme v sedle Colle Lys a nyní nám trvala cesta o hodinu méně.

V dálce se nám ukazuje Matterhorn.

Ze sedla vidíme vyšlapanou cestu na chatu - ten černý flíček na pravém vrcholu.

Počasí se nám pomalu zhošuje - hrnou se sem mraky.

Chata není daleko - to černé vpravo na vrcholu.

Mraky se sem pěkně ženou - sedlo Colle Lys už je skoro v mracích - ten menší stín uprostřed.

Peřina z mraků se zvedá a vše zahaluje - vykukuje hrot Matterhornu.

Chata je vysoko a na ni mraky zatím nedosáhly.

Mraky jsou nám v patách.

Těm už neunikneme.

Konečně jsme na chatě - foto za chatou - mraky už jsou tady.

Pohled z terásky chaty dolů.

Na chatě je krásně - dáme si na zahřátí čajíček - 3 eura/čaj.

Cesta zpět v bílé tmě - kdo nezažil, neví, co to je.

Opět dole ve Stafalu - tam azuro, tak jsme obsadili domeček a sušíme a přebalujeme.

Jsme v Breuil Cervinia a koukáme na Matterhorn - schovaný v mracích.

V Breuil Cervinia - vaříme obídek, ale dojídáme v autě v dešti.

V Mentonu - jdeme se koupat do moře - jako vesničtí burani s pivečkem.

Super - vycachtáme se v moři.

Po noční průtrži v kempu v Mentonu snídáme a sušíme stan.

Monako.

Knížectví Monako.

Výměna stráží ve 12 hodin před knížectvím.

Monako - Monte Carlo.

Poznáváte zatáčku z F1?

Kasíno Monte Carlo.

Před kasínem bylo velmi mnoho pěkných aut.

Četnická stanice v Saint Tropez - znáte ji z filmu Četník ze Saint Tropez.

Kousek od Saint Tropez v kempu vaříme špagety - lehce nám upadly.

Máme hlad jako vlci - ještě chvilku.

Kousek od kepmu jsme se šli opět vycachtat.

Krásná pláž.

ZPĚT