Kralický Sněžník

17.11.2014

Pondělí 17.listopadu

Ráno jsme se opět sešli v Pardubicích u Lídlu a vyrazili směr Dolní Morava. Celkem jsme jeli čtyři vozy. Cestou jsme měli trochu problém doplnit došlé LPG palivo, ale nakonec se podařilo. V Dolní Moravě jsme zaparkovali klasicky na konci u autobusové točny, pobalili nutné věci a v 9:30 jsme vyrazili na vrchol.

Vyrazilo nás 18. lidí a dva pejsi. Šli jsme údolím po žluté turistické cestě a pak odbočili k Mléčnému pramenu a dále po cestě na konec údolí až na rozcestí Pod Vilemínkou. Ještě jsme šli podél potoka podívat na zadělaný vchod do jeskyně, u které jsem byl prvně. Pak jsme si chtěli cestu zkrátit přes potok, ale kameny se klouzali jako led. Luboš a já jsme přeskákali na druhou stranu potoka, ale měli jsme na málem. Holky to raději obešli přes lávku.

Pod Vilemínkou jsme si dali první pauzičku a sem ta cesta uběhla velmi příjemně a rychle. Pak už jsme začali nabírat výšku a šlapat pěkně do kopečka. Počasí bylo mlhavé a občas mrholilo. S přibývající výškou vhlkost slábla. Konečně jsme už došli do lavinového žlabu a dál k Sněžné chatě. Pak kousek po rovince s klesáním až k Františkově chatě a na rozcestí Franciska - chata HS, kde jsme se všichni opět sešli a počkali na pomalejší tým. Hedvika rozjela mrkvička párty. Pak už jen kousek ke slonu (slůněti), kde jsme udělali společné foto. Po rovince k pramenu Moravy, kde Jarda překvapil s ředkvičkami a tvrdil nám, že zde rostou a že je našel jako, když najdeš cestou borůvky. Už nám zbývalo jen co by kamenem dohodil na vrchol Kralického Sněžníku. Ten jsme vyšlápli za cca 3 hodiny. Na vrcholu byla mírná mlha a tedy výhled žádný. Dali jsme si tam cca 25 minut pauzičku a doplnili energii. Zavoněli tam řízečky, ale úsěch měl Luboš se slovenskou slaninou a největší ovace měla Katka s koláčky - byli fakt dobré. Za tu chvilku jsme přeci jen trochu promrzli i když na vrcholu foukal jen mírný vítr a né takový co známe z předešlích výšlapů na Kraličák. Ale někteří otužilci byli jen v mini ponoštičkách a pak si půjčovali teplejší a silnější.

Cestu dolů jsme dali po hraniční červené turistické cestě a na rozcestí Nad Zbojnickou chatou jsme pokračovali po žluté. Prošli jsme Zbojnickou chatou a pak zkratkou zvanou Vráťovka. A na parkoviště už to byl jen kousek. K autu jsme došli cca 15:30 a tak nám cesta trvala 6 hodin což je pěkné. Tam jsme rychle posvačili a naše vozidlo Gogo II rychle pokračovalo aby jsme stihli odvést Evču na vlak. Cestou zpět jsme se stavili v Česticích na jídle. Ale naši kolegové našemu vozu co přijel déle vyjedl (sežral) houskový knedlík a tak jsme si museli dát bramborový. To vám nezapomeneme. Jinak jílo výtečné.

Musím poděkovat všem účastníkům za to, že to všichni pěkně a svižně ušli a že s námi vyrazili. Snad se vám procházka líbila.

Účastníci: Jarda, Vráťa, Luboš, Monča, Evča, Hedvika, Katka, Zuzka, Jirka, Pejša, rodinka Petr a Katka a jejich dcera Viktorie, Míša, Iveta, Lenka, Kuba a já. Ještě bych zapoměl na pejsky Sentu a Jerryho.