Elefantentreffen 58.

31.1.-2.2.2014

Pátek 31. ledna 2014

Odjezd měl být v 7h ráno. V tento čas u mě měl být Pája, proto s klidem vstávám v sedm a vím , že mám spoustu času. V garáži doladuji svého simsona a zjišťuji neopravitelnou závadu na motoru. Plán „B“ je takový, že pojedu s Pájou na dněpru, stroj ukrajinské výroby, který u mě stojí třetím rokem pod plachtou bez pohybu. Do této cesty jsem si myslel, že není zas až tak hrozný a ukrajince pouze podceňujeme, ošklivě jsem se mýlil. V 8h se mě podařilo vzbudit po telefonu Páju a slibuje že je za 30min u mě. Mezi tím telefonuje netrpělivý Jaroušek , kde jsme. 9h Pája nikde. 10h Pája nikde, po každém telefonátu slibuje 20min. Před jedenáctou Pája přijíždí, naházené věci v sidecaru, kde jsem měl sedět já a s první závadou na stroji, kterou je tekoucí převodovka. S Gabčou mu balíme věci a vyrábím plech kolem kardanu, aby tekoucí olej z převodovky, nebyl točícím se kardanem rozstřikován po celé motorce. Balíme i nějaké nářadí a Pája v mé uklizené Garáži šlápl na fajku ke svíčce, tak ji bere jako jediný náhradní díl. 12h Volám Jarouškovi , že vyjíždíme, ten už na pokraji šílenství mě pokládá otázku, co mě řekl Pája, kterého do té doby skoro neznal, na to že má 4h zpoždění!? Odpovídám mu, „NIC“, je to genetický dar, celé jejich rodiny, 4h u nich není zas tak velké zpoždění. Přijíždíme na benzínku do Přelouče, kde už čeká natěšený Jaroušek, proběhlo rychlé seznámení, dofukujeme kola a pán z pumpy mě upozorňuje, že mě v té sidecaře bude pěkná zima, bohužel měl pravdu. Pokoušíme se nastartovat Dněpra, ale jeden válec se fláká, odešla Fajfka. Vytahujeme tedy náš jediný náhradní díl, montujeme a na dva válce vyrážíme směr Kutná hora. V kutné hoře Pája zjišťuje, že má levou nohu celou od oleje, povolilo těsnění ventilového víka a olej teče vesele na zem. Pája v euforii rychlé akce zastavuje s metr a půl širokou motorkou na chodníku, i když je vedle parkoviště a utíká do krámu pro silikon a nářadí. Než stihl nakoupit, přijíždějí policisté s majákem a ptají se, co na tom chodníku děláme. Po rychlém vysvětlení a pošklebku od policistky se slovy „zima co“ pře parkováváme na parkoviště, sundáváme ventilové víko, podlepujeme a jedeme dál. Po pár kilometrech odchází tachometr a spojka začíná vydávat divné zvuky. Jsme zhruba na 170km tudíž v půlce cesty u jedné dobré restaurace. Dáváme jídlo, doplňujeme vrstvy oblečení, dolíváme oleje do všech převodovek a rozvodovek a pokračujeme dál. Už se stmívá a začíná se dělat mlha, na vysočině potkáváme i sněhové jazyky. Při druhé zastávce na benzínce zjišťujeme, že opravdu Dněpr bere 12l/100km. Další závadou je vyfouklá část těsnění pod hlavou, ale projevuje se jen ve vyšším výkonu a tak jedem rozumně. Přejíždíme hranice a díky navigaci v telefonu nacházíme náš cílový bod, vesničku jménem Loh. Už necelé dva kilometry před hlavní bránou, stojí vyřádkované motorky u silnice a začínáme mít obavy, kde zaparkujeme? u vstupu bylo vyhrazené parkoviště pro lidi hledající si místo na kempování. S Jarouškem chodíme a hledáme místo kde složíme hlavu, trvalo nám to cca 40min , než jsme to z půlky prošly. Jdeme pro motorku, stavíme stan a zjišťujeme , že jsme ztratili jeden spacák. Na štěstí jsme mněli jeden hodně slabý bez kapuci jako náhradní, tak Páju přikrýváme spoustou věcí a kolem půlnoci usínáme. Nemusím asi psát, že po cestě na motorce v tomhle počasí byla opravdu zima.

Odkaz na videa,ukrajinská značka a pán v hnědém kabátu

odkaz na video zde.

Sobota 1. února 2014

Na ohňostroj, který byl celou noc, jsem si zvykl, ale ve 2h ráno někdo řezal motorovkou dříví a to mě vzbudilo. Na tomto srazu neplatí moc pravidel, jde o to se neuchlastat a nikomu nezpůsobit škodu, jinak můžete být hluční 24h denně. Vstáváme kolem deváté ráno, děláme snídani a zjišťujeme, že máme nejlepší místo v celém kempu. Voda 20m, záchod při velké lenosti 3m, pivo a jídlo 40m prostě super? procházíme celý Kemp, který je celkově velice exponovaný a najít rovné místo je skoro nemožné. Fotíme spousty motorek domácí výroby a většina jich má 3kola, jsou zde motorky za darmo drahé, ale potkáte zde zaparkovaného harleje v bahně tak za 1mil. minimálně. Stále okolo vás někdo jezdí bahnem, většinou ten opilejší řídí a vy se jen uhýbáte a fotíte. Tak jsme došly pro motorku a šly předvést své jezdecké schopnosti. Pán v hnědém kožichu s ukrajinskou SPZ, když už jsem u té značky, tak jsem zde zapomněl zmínit, že Dněpr, na kterém jsme jeli, měl ukrajinskou SPZ a nemněl české doklady bylo to hodně velké štěstí,jinak bych tohle psal asi z německé věznice? S postupem přibývajícího alkoholu v krvi jsme jezdili častěji a ostřeji, mezi tím probíhaly debaty s Čechy a Rusy kterých tam také pár bylo. Jedna celkem pohledná Ruska jménem Mariana, přijela sama z Moskvy na Yamaze XT. Mezi tím Pája stále kroužil po okolí, dokonce vezl nějakou němku, se kterou se mu podařilo utrhnout rezervní kol přivařené na sidecaru. Když už začínal být pro okolí s motorkou hodně nebezpečný, sebral jsem mu raději stroj a šel ho zaparkovat. Při parkování mě oslovil opilý (stejně jako všichni) němec, jestli ho nesvezu. Nemohl jsem se nechat zahanbit a tak jsem ho trochu povozil. Po druhém kolečku, když už na sobě neměl moc suchého oblečení a došlo mu pivo které měl jako bahno po celém těle, začal ať už zastavím, podal mě zablácenou ruku, poděkoval a odešel? Po tom co jsem Pájovi vzal hračku, hned usnul u ohýnku. Tuhle noc jsme šly spát opět docela brzo, jelikož jsme chtěli ráno včas vyjet.

Neděle 2. února 2014

Vstáváme už v 7h, snídáme a balíme, byla tam neuvěřitelná vlhkost a i ve stanu měl člověk mokrý spacák. Po dlouhém startování , se chytil jeden válec a po deseti minutách trápení i druhý. Nakládáme věci na motorky a vyjíždíme rozbahněný kopec, který ne každý vyjel směr domov. Vyjíždíme na hlavní a potkáváme první muže zákona, projíždíme bez kontroly, oba jsme si oddechly. Blížíme se k hranicím, když v tom upadá koleno výfuku, otáčíme se pro něj a zastavujeme na odpočívadle. Snažíme se pochopit nepochopitelný systém, jak tam to koleno drželo. Mezi tím na odpočívadlo přijíždí osobní auto BMW s německou SPZ a dvěma pány. Za ním tři motorky, jeden pán vystoupí, česky nás pozdraví, jde k motorkářům pro doklady, „POLICIE“ , začínáme se potit a Pája hledá, kterým směrem bude utíkat. Odjíždějí a my ujíždíme rychle k hranicím, „hurá čechy“ opět upadává kolínko výfuku, přivazujeme ho drátem a pokračujeme dál. Na benzínce tankujeme, spotřeba vychází na 17l/100km. Přijeli další češi kteří nám vypráví, jak jim německá, česky mluvící, policie lustrovala doklady od motorek, měli jsme štěstí, bavíme se o dněprech , když v tom si všimneme , že se nám povolil a rozpůlil zadní diferenciál a strhnul závit osy v předním kole. Tak znovu opravujeme, dolejváme olej a pokračujeme až do restaurace pár kiláků před Kutnou horou. Opět výborná volba a hlavně se nás nebály, když jsme byly celý od bahna. Dojíždíme s jarouškem do Přelouče, kde se loučíme a dohadujeme saunu na večer. Po 18h večer přijíždíme domů a zjišťujeme ,že nejde zařadit zpátečka, to už neřešíme, motocykl je na kompletní GO, ale jsme rádi doma a spěcháme do sauny.

Závěrem

Celkem jsme najeli cca 700km a strávili 20h v sedle motorky,ale i přes to bych rád příští rok vyrazil znovu. Jak psali na jednom fóru, na tomhle srazu není žádný program, ale stále je tam co dělat, na co koukat a neuvěřitelně to tam uteče. Tohle byl 58 ročník a bylo na něm cca 4tis. lidí.

Vyjíždíme čistý z domu.

Náš team.

Pohled na jednu pětinu areálu.

Řetězy jsou základ.

Mariana která přijela z Moskvy.

Není už tak čistej jak na začátku

Poznáte jarouška?

ZPĚT